Ještě před rokem bych se smál, kdyby mi někdo řekl, že budu kvůli animovanému filmu s přírodními barvivy řešit půjčku. Ale stalo se. Sedím tady ve svém obýváku, kolem mě stojí tři stativy, na okně visí hadry od barvení cibulovými slupkami a já se dívám na rozpočet, který měl být původně „jen na pár barev a foťák“.
Začalo to jako koníček. Chtěl jsem natočit krátkou animaci o tom, jak se z rostlin stává barva. Jenže víte, jak to chodí. Z koníčku se stala posedlost a z posedlosti projekt, který mě donutil přemýšlet o penězích úplně jinak než kdy dřív.
Proč zrovna animace s přírodními barvivy
Možná si říkáte, proč se vůbec patlat s přírodními barvivy, když existuje akvarel, tempery nebo klidně tablet s animačním programem. Odpověď je jednoduchá: chtěl jsem, aby měl film duši. Aby každý záběr voněl po kurkumě, řepě nebo šedé z ořechových slupek. Aby bylo vidět, že barva vznikla rukama, ne kliknutím.
Jenže přírodní barviva mají jednu velkou nevýhodu. Jsou náladová. Jednou vám dají sytě žlutou, podruhé blátivě hnědou. A když chcete, aby byly záběry konzistentní, potřebujete jich opravdu hodně. A to znamená jediné – materiál, světlo a hlavně techniku, která se vejde domů a nezruinuje vás.
Co všechno jsem vlastně potřeboval
Když jsem si sedl a sepsal, co mi doma chybí, vyšlo mi, že se bez půjčky nehnu. Nechtěl jsem si kupovat levné hračky, které vydrží jeden projekt. Radši jsem si půjčil na věci, které mi vydrží roky.
Seznam vypadal nějak takhle:
- Kvalitní stativ s ramenem pro animaci shora, protože bez toho se nedá mluvit o pořádném snímání.
- Makro objektiv na detaily textury papíru a barevných vrstev.
- Kontinuální osvětlení s barevnou teplotou 5600 K, abych mohl barvit a zároveň mít stabilní světlo pro všechny záběry.
- Externí monitor, protože na displeji foťáku nepoznáte, jestli je žlutá opravdu žlutá.
- Animátorský software na jeden rok – měsíční předplatné mi přišlo jako zbytečná zátěž.
- Sušicí rámy a síta na barviva, protože špatně usušený pigment je k ničemu.
- Neúčelová půjčka mi vyšla lépe než „spotřebitelský úvěr na vybavení“. Banky mají často lepší podmínky, když jde o hotovost bez vysvětlování.
- RPSN je důležitější než úrok. Tuhle větu jsem slyšel mockrát, ale teprve když jsem viděl rozdíl mezi 8% a 15% RPSN na částce, kterou jsem potřeboval, došlo mi to.
- Doba splácení hraje roli. Vzal jsem si delší období, i když mě to stálo víc na úrocích. Měsíční splátka mě nesměla dusit, protože tvořit se stresem z peněz prostě nejde.
- Předčasné splacení zdarma. To byl pro mě zlomový bod. Když se projekt chytne, chci mít možnost dluh umořit dřív.
Když jsem to sečetl, nebyla to katastrofa, ale ani pakatel. A tak jsem začal řešit půjčku.
Jak jsem vybíral půjčku (a co mě překvapilo)
První reakce okolí byla: „Na tohle si přece nebereš půjčku!“ Jenže já věděl, že kdybych čekal, až našetřím, nikdy ten film nedodělám. Nápady mají tendenci vyprchat, když je odložíte na neurčito.
Prošel jsem si několik nabídek a narazil na pár věcí, které bych předtím nečekal:
Nakonec jsem šel do půjčky od větší banky, kde jsem měl účet. Nebylo to nejlevnější na trhu, ale měl jsem jistotu, že nebudu řešit nesmysly při schvalování. A taky mi sedla komunikace – žádné tajemné poplatky, které vyplavou až na konci.
Co jsem si měl uvědomit dřív
Zpětně vidím pár věcí, které bych udělal jinak. Ne že bych si půjčku nebral. Ale vzal bych si menší a chytřejší.
- Nepůjčoval bych si na všechno najednou. Stativ a světla jsem potřeboval hned. Externí monitor