Když jsem se před dvěma lety rozhodl, že budu dělat dřevěné kinetické sochy s magnetickými prvky, lidi kolem mě si mysleli, že jsem se zbláznil. A upřímně? Měli pravdu. Jenže ne tak, jak si mysleli. Nebyl jsem blázen do nápadu, byl jsem blázen do toho, jak ten nápad zaplatit. Dřevo, magnety, ložiska, frézka, pásová pila, soustruh na kovové osičky – to všechno stojí ranec. A nájem na dílnu? Další rána do rozpočtu.
Proč jsem nakonec skončil u půjčky a ne u sbírky na internetu
První, co mě napadlo, byla crowdfundingová kampaň. Protože kdo by nechtěl přispět na kluka, co chce vyrábět dřevěné ptáčky, kteří se otáčejí díky magnetům? Jenže realita je jiná. Kampaně zaberou měsíce, musíte mít publikum, video, odměny. Já měl foťák na mobilu a dílnu v garáži po dědovi. Takže jsem si sedl, spočítal, co reálně potřebuju, a vyšlo mi, že potřebuju asi 180 tisíc. Na materiál, na pořádný stroje z druhé ruky a na prvních šest měsíců nájmu menšího prostoru na okraji Brna.
Půjčka na vybavení dílny nebyla moje první volba, ale byla nejrychlejší. Banky mě zpočátku odrazovaly – všude chtěli podnikatelský plán, historii, obraty. Jenže pak jsem narazil na možnost půjčky na konkrétní účel, kde stačilo doložit, co přesně kupuju. A to mi sedlo. Žádné obecné „na podnikání“, ale jasně: pásová pila, frézka, sada magnetů, hliníkové profily, nářadí.
Co jsem se naučil o půjčkách na dílnu (a co bych udělal jinak)
Za prvé – nepůjčujte si víc, než potřebujete na první tři zakázky. Já si půjčil o padesát tisíc víc „pro jistotu“ a ty peníze mi pak ležely na účtu a já platil úroky. Hloupost. Radši si vezměte menší částku a druhou půjčku (nebo dodatečné navýšení) řešte, až budete mít v ruce konkrétní objednávku. U mě to byly třeba tři větší sochy pro jednu kavárnu v centru, které mi zaplatily další dva měsíce nájmu.
Za druhé – magnety jsou dražší, než si myslíte. Neodymové magnety různých tvarů a sil, které potřebujete na to, aby se ramena sochy otáčela plynule a tiše, stojí klidně dvacet tisíc jen na prototypy. A vy jich zničíte hodně, než přijdete na to, jak je správně usadit do dřeva, aby se nepoškodily a nepřitahovaly piliny. Počítejte s tím v rozpočtu půjčky.
- Nekupujte nové stroje. Bazary jsou plné pásových pil a frézek po lidech, co to vzdali. Ušetříte polovinu a na kinetické sochy vám stačí stroje z devadesátek, pokud jim dáte nové ložiska.
- Nájem dílny řešte až po materiálu. Já měl půjčku rozdělenou špatně – nejdřív nájem, pak stroje, pak materiál. Správně to má být: stroje, materiál, nájem. Protože bez materiálu nevyděláte na nájem.
- Vedení účetnictví vás zabije, pokud si ho necháte na konci roku. Půjčka znamená platby, úroky, evidence. Já si na to najal studentku na dvě hodiny týdně za pár stovek a bylo to nejlepší rozhodnutí.
Jak mi půjčka pomohla tam, kam bych se jinak nedostal
První velká socha – asi metr vysoká věž z dubu, kde se díky magnetům otáčely tři vrstvy lopatkových kol – mi trvala čtyři měsíce. Kdybych neměl půjčku, dělal bych ji na koleni s ruční pilkou a vrtačkou. Místo toho jsem měl stolek s frézkou, pořádný svěrák, pásovou pilu na přesné řezy a hlavně prostor, kde jsem mohl nechat rozpracovanou práci přes noc. To je u kinetických soch zásadní – nemůžete je pořád skládat a rozkládat.
Dneska prodávám tak dvě sochy měsíčně, některé jdou do galerií, některé k lidem domů. Půjčku jsem splatil o půl roku dřív, než jsem plánoval. Ne že bych byl génius. Jen jsem přestal řešit, jestli na to mám, a začal řešit, jak to udělat, aby to fungovalo. A ta půjčka na vybavení byla nakonec to nejmenší zlo. Nebo možná to největší požehnání. Podle toho, jak se to vezme.