Je půl druhé ráno a já znovu posouvám loutku o dva milimetry doleva. Ta věc je vyrobená ze starého froté ručníku, knoflíků po babičce a vnitřností z drátu, který mě několikrát bodl do prstu. Říkám jí Břéťa. A Břéťa mě právě přivedl na myšlenku, že animace textilních loutek není jen tak. Není to koníček. Je to finanční černá díra, která se tváří jako roztomilý plyšák.
Když jsem začínal, myslel jsem si, že mi bude stačit mobil na stativu, pár lamp z IKEA a trpělivost. Trpělivost jsem měl. Ale zbytek? Ten mi postupně sežral nervy i peněženku. A proto jsem nakonec skončil u půjčky. Nebudu říkat, že to bylo bezbolestné. Ale zpětně vidím, že to bylo nejrozumnější rozhodnutí, které jsem v tomhle šíleném projektu udělal. Pojďme si o tom promluvit bez růžových brýlí.
Proč textilní loutky nejsou žádná sranda
Textilní loutka je nádherná bytost. Má duši. Má strukturu. A má taky tu vlastnost, že se houpe, když do ní drcnete, chytá na sebe všechny vlákna z okolí a v počítači vypadá strašně, když ji nasvítíte obyčejnou stolní lampou. Na rozdíl od plastových figurek nebo kostiček lega potřebujete specifické světlo, které zvýrazní texturu, ale nezničí barevnost. Potřebujete mikroposuvy, které udržíte v ruce jen pár sekund, než se začne třást. A potřebujete kameru, která zvládne ostrý detail i při malé hloubce ostrosti.
Já jsem začínal s foťákem, který měl plastový bajonet a při každém pohybu loutky se mi rozostřil obraz. Výsledek? Tři měsíce práce v koši. To byl moment, kdy jsem si řekl dost. Buď do toho dám pořádné vybavení, nebo skončím. A protože jsem neměl šedesát tisíc na stole, začal jsem hledat půjčku.
Co mi půjčka vlastně zaplatila
Nejsem finanční poradce a nechci tady dělat reklamu na konkrétní banku. Ale řeknu vám, na co jsem peníze použil, protože to je ta praktická část, kterou hledáte, když si googlíte „půjčka na vybavení domácího studia“.
- Kamera s manuálním ostřením a výměnnými objektivy. Tohle je svatý grál. Zrcadlovka nebo bezzrcadlovka, která má čistý HDMI výstup a neblokuje ho při nahrávání. Moje stará kompaktka to nedělala a byl to pain.
- Makro objektiv 60 mm nebo 100 mm. Lidé podceňují, jak blízko musíte být k látce, abyste ukázali steh. A zoom je falešný přítel, protože mění perspektivu a rozostřuje pozadí jinak, než chcete.
- Klávesnice s klávesami pro onion skin. Zní to jako blbost, ale když máte ruce od nití a potřebujete rychle přepínat snímky, je to rozdíl mezi radostí a frustrací. Já používám levný numerický keypad, který jsem přemapoval. Nic drahého.
- Světla s měkkými difuzory a teplotou 5600 K. Textil nesnáší tvrdé světlo. Každý chloupek se stane bodcem. LED panely s regulací jasu a matnicí jsou za mě minimum.
- Stativ nebo rameno pro kameru shora. Loutky animuji převážně v horizontální rovině, ale občas potřebuji záběr ze shora. Kvalitní rameno s protizávažím, které se nehne, když do stolu drkne soused.
- Software. Dragonframe je standard. Není levný, ale je to jediný program, který mi nezničil nervy. Půjčka mi pomohla zaplatit licenci na rok. Pak jsem přešel na levnější variantu, ale ten první rok byl klíčový.
Možná si říkáte, že tohle všechno se dá sehnat z druhé ruky za pár tisíc. Dá. Ale taky se vám může stát, že koupíte kameru, která po měsíci odejde, a najednou máte dluh a nic. U půjčky jsem aspoň věděl, že splátka je fixní a hardware mám hned. To byla ta výhoda.
Jak jsem si půjčku nastavil, aby mě nezabila
Tohle je ta část, kterou většina návodů vynechává. Neberte si půjčku na deset let, když víte, že projekt doděláte za rok a půl. Já si vzal menší částku na dva roky s možností předčasného splacení bez poplatku. Měsíčně to bylo něco přes dva tisíce. Když jsem měl dobrý měsíc, poslal jsem víc. Když jsem měl špatný, poslal jsem minimum. A přežil jsem.
Důle