Když jsem před pár lety rozebrala starou klávesnici, ze které už stejně nic nešlo, zůstala mi hromada malých plastových čtverečků. Vyhazovat je mi přišlo jako plýtvání, takže jsem si je nasypala do sklenice a řekla si, že na to jednou přijdu. No a přišla jsem na to až teď – z kláves se dají dělat nádherné šperky. Jenže ouha, doma jsem neměla skoro žádné pořádné nářadí.
Proč jsem se do toho vůbec pustila
Asi to znáte. Máte doma krabici elektronického odpadu, kterou nechcete vyhodit, protože „co kdyby se to ještě hodilo“. U mě to vyhrály klávesnice. Klávesy mají krásné tvary, barevné provedení a hlavně – každá je jiná. Když jsem poprvé viděla na internetu náhrdelník z kláves, byla to láska na první pohled. A tak jsem se rozhodla, že si zkusím vyrobit vlastní.
Jenže ruční tvorba šperků není jen tak. Bez pořádného vybavení to drhne, nejde to podle představ a hlavně se dostanete do bodu, kdy nadáváte víc než tvoříte. A přesně proto jsem začala hledat, kde se dá nářadí půjčit, místo abych hned investovala tisíce do věcí, které možná použiju jednou za rok.
Co vlastně na takové šperky potřebujete
Nejdřív jsem si udělala seznam. Není toho málo, ale zase to není žádná laboratoř. Tady je to, co jsem postupně zjistila, že fakt potřebuju:
- Vrtačku nebo mikrovrtačku – bez té se nehnu. Do kláves je potřeba udělat dírku na kroužek nebo řetízek.
- Kleště štípací a ploché – na zkracování drátků, ohýbání kroužků a vůbec na všechno.
- Špendlíky a jehly – na práci s korálky, ale i na protahování gumiček.
- Pilník nebo brusný papír – hrany kláves jsou po řezání ostré.
- Lepidlo – nejlíp epoxidové, které drží i na plastu.
- Kroužky, řetízky, komponenty – to se dá koupit levně, ale i půjčit ze základů na šperkařských kurzech.
- Vrtačka nemusí být „na plast“ – běžná vrtačka na klávesy je moc silná a může je roztavit nebo prasknout. Chce to nízké otáčky a ostrý vrták.
- Půjčovna chce vratnou kauci – počítala jsem s tím, ale i tak to může být pár tisíc.
- Nářadí může být opotřebené – kleště, které už mají za sebou stovky projektů, nebudou řezat jako nové. Někdy je lepší si připlatit za lepší kus.
- Vrácení včas – zní to banálně, ale když tvoříte, čas letí. Půjčila jsem si vrtačku na den a málem jsem ji vrátila o dva dny později. Pokuta byla nep
Když jsem si to vypsala, došlo mi, že půlka věcí se dá sehnat v dílně u táty nebo souseda. Ale vrtačka? Tu jsem fakt neměla.
Jak jsem si nářadí půjčila – a co mě překvapilo
Napadlo mě zkusit místní „maker space“ – dílnu, kde si člověk může půjčit nářadí nebo si pronajmout pracovní místo. U nás ve městě jedna taková vznikla v bývalé škole. Zaplatila jsem symbolický poplatek na hodinu a mohla jsem používat vrtačku, pilku, kleště, prostě všechno. Bylo to super, ale mělo to háček: musela jsem pracovat na místě, ne doma v klidu u kávy.
Druhá možnost byla půjčovna nářadí. Přiznám se, že jsem netušila, že se dá půjčit i mikrovrtačka. Stálo to pár stovek na den a měla jsem ji doma. Výhoda je, že si všechno vyzkoušíte, než se rozhodnete, jestli si to koupíte. A pokud zjistíte, že vás to nebaví, nemáte doma drahý krám.
No a třetí, nejméně očekávaná možnost – půjčila jsem si nářadí od známé, která dělá šperky z korálků. Měla doma dvě vrtačky, protože jedna byla po babičce. Půjčila mi ji na týden a k tomu přidala hromadu rad. Tohle bylo nejlepší, protože mi zároveň ukázala, jak na to.
Na co si dát pozor, když si půjčujete
Půjčit si nářadí není jen tak. Pár věcí mě fakt překvapilo: