Začalo to hromadou zelených lahví a jedním hloupým nápadem
Mám doma takovou tu typickou skříňku, kam se roky ukládají lahve od vína, oliv a různých bio limonád. Vždycky jsem si říkala, že je jednou vyhodím, ale ruka mi to nějak nešla. A pak mě na jednom bleším trhu oslovil stánek s náhrdelníky z taveného skla. Byly to přesně ty odstíny, které jsem měla doma ve skříni. Zelená, hnědá, průhledná. Domů jsem šla s jasnou představou: vyzkouším to. A taky s absolutně žádným nářadím.
První krok: naučit se, co vlastně potřebuju
Než jsem začala shánět cokoli konkrétního, strávila jsem večer na YouTube a v různých facebookových skupinách o lampworku a fusingu. Zjistila jsem, že na základní práci s recyklovaným sklem nepotřebuju dílnu jako kovář, ale ani to nejde zvládnout s kuchyňskou troubou a kladívkem. Potřebuju takzvanou sklářskou pec, řezačku na sklo, brusné kotouče, ochranné brýle a spoustu menších věcí.
Jenže sečteno podtrženo, jen ta malá stolní pec na tavení skla začínala někde na dvanácti tisících. A to jsem ještě nevěděla, jestli mě to bude bavit i za měsíc.
Proč jsem nešla do bazaru
Napadlo mě koupit všechno z druhé ruky. Jenže u sklářské techniky platí jednoduché pravidlo: co je levné, bývá vypálené nebo s prasklou topnou spirálou. U pece, která má topit na 800 °C, fakt nechcete riskovat. A půjčit si pec od známého? Zkuste najít někoho, kdo má doma sklářskou pec a zrovna ji nepoužívá. Já nenašla nikoho ani vzdáleně.
Jak jsem objevila půjčovnu nářadí pro kutily
Úplně náhodou. Hledala jsem něco jiného, asi vrtačku na poličku, a narazila jsem na půjčovnu, která měla v nabídce i specializované řemeslné vybavení. Většina lidí zná půjčovny na stavební stroje, ale oni tam měli i menší pece, tavné pistole, brusky na sklo a dokonce i sady na řezání skla. Ceny za den byly v řádu stovek, ne tisíců.
Zavolala jsem tam a zeptala se, jestli si můžu půjčit pec na tavení skla na týden. Bylo ticho. Pak se ozvalo: „A na co to potřebujete?“ Řekla jsem, že na recyklaci lahví. Chlap se zasmál a řekl, že to slyší poprvé, ale že peci mají volnou. Prý si ji předtím půjčoval nějaký výrobce bižuterie z Prostějova, takže vědí, že funguje.
Co všechno jsem si půjčila a kolik mě to stálo
- Stolní tavicí pec – 350 Kč na den, půjčila jsem si na čtyři dny (1 400 Kč)
- Ruční řezačka na sklo – 80 Kč na den (320 Kč)
- Sada brusných kotoučů a leštiček – 120 Kč na den (480 Kč)
- Ochranné brýle a rukavice – půjčili mi je zdarma k peci
- Vodní kbelík na chlazení – 50 Kč na den (200 Kč)
Celkem dva a půl tisíce za všechno. Kdybych to kupovala nové, jen pec by mě vyšla na trojnásobek. A to nepočítám, že by mi doma ležela a chytala prach, kdyby mě to přestalo bavit.
Jak jsem si půjčení zorganizovala, aby to vyšlo
Není to tak, že si přijdete, půjčíte pec a jdete tavit. Chtělo to trochu plánování. Nejdřív jsem si doma nasbírala a umyla všechny lahve, odstranila etikety a nechala je důkladně vyschnout. Pak jsem si nakreslila, jaké tvary vlastně chci – kolečka, čtverečky, ovály. Na papíře to vypadalo jednoduše.
Den před půjčením jsem si vyzvedla řezačku a brusku, abych si lahve nařezala dopředu. To bylo chytré rozhodnutí. Kdybych to dělala až s pecí doma, přišla bych o drahocenné hodiny, které jsem měla zaplacené.
Co jsem se naučila během čtyř dnů
První den jsem tavila skoro celý den a výsledek byl katastrofální. Teplota moc vysoká, sklo se rozteklo do jedné velké placky. Druhý den jsem si nastavila nižší teplotu a povedlo se mi udělat pár pěkn