Všechno to začalo hromadou starých fotografií
Mám doma krabici od bot plnou výstřižků z novin, útržků z časopisů a fotek, co mi zbyly po babičce. Roky jsem je přehraboval a říkal si, že by z toho šel udělat animovaný film. Jenže mezi „to by šlo“ a reálným projektem stojí docela dost vybavení. A hlavně peníze, který jsem na to neměl.
Nejdřív jsem si myslel, že to zvládnu s mobilem a starým notebookem. Po prvním testu mi to došlo – pohyb kamery byl rozklepanej, světlo blikalo a střih se sekal. Buď do toho dám rozpočet, nebo se na to vykašlu. A tak jsem začal zjišťovat, jak to udělat, aniž bych musel prodat ledvinu.
Co jsem vlastně potřeboval a proč
Když točíte animaci z recyklovaných fotografií, nepotřebujete zrovna hollywoodské studio, ale pár věcí je fakt klíčových:
- Stabilní stativ s jemným posunem – bez posunu kamery o milimetry vzniká klasická „ruční“ roztřesenost, která zabije celý dojem.
- Kvalitní nasvícení – nejlevnější LED panely dělají divné barevné fleky na papírových výstřižcích. Potřeboval jsem aspoň dvě světla s difuzérem.
- Pořádný objektiv s makro možností – fotky jsou malé, detaily rozhodují.
- Externí monitor – na malém displeji notebooku nepoznáte, jestli je záběr ostrý, dokud není pozdě.
- Software na stop-motion – tady se naštěstí dá sáhnout po free verzích, ale chtěl jsem i placenou variantu s lepším exportem.
- Účel půjčky – některé nabídky vyžadují doložení, že peníze jdou opravdu na vybavení. Mně to vyhovovalo, ale je dobré to vědět dopředu.
- Pojištění splátek – nabízejí ho skoro vždy. Já ho vzal, protože jsem měsíc předtím řešil výpadek zakázky, ale je to volitelné.
- Doba splácení – čím delší, tím nižší splátka, ale celkově zaplatíte víc. Já zvolil střední cestu, aby mě to netlačilo, ale zároveň abych nedlužil do důchodu.
Jenže sečteno podtrženo, jen na světla a objektiv jsem se dostal přes dvacet tisíc. A to nepočítám případné náhradní díly, když něco odejde.
Proč jsem nešel do klasické půjčky
První nápad byl vzít si spotřebitelský úvěr v bance. Jenže jsem OSVČ, příjmy mi kolísají a banky na to koukají skrz prsty. Nabídli mi sazbu, u které jsem se chytal za hlavu, a navíc chtěli ručitele. Pak jsem zkusil nebankovní půjčku – tam to bylo rychlejší, ale úrok byl tak vysoký, že bych zaplatil skoro dvakrát tolik, než jsem si půjčil.
Nakonec jsem narazil na možnost půjčky cílené přímo na vybavení. Řeknu to na rovinu: nebylo to bez papírování, ale podmínky byly rozumnější. Půjčil jsem si konkrétní částku, rozpočítal ji na splátky, které jsem schopný utáhnout i v horším měsíci, a šel do toho.
Na co si dát pozor
Abych nebyl jen nadšený propagátor – pár věcí mě překvapilo:
Co jsem za půjčené peníze pořídil
Nebudu vám lhát, část rozpočtu mi sežral stativ s posuvem, který jsem chtěl od začátku. Koupil jsem použitý, ale v dobrém stavu, a ušetřil jsem skoro polovinu. Zbytek šel na dvě LED světla s difuzéry, makro objektiv a jeden starší externí monitor. Software jsem nakonec rozjel v placené verzi na roční licenci, protože free verze měla omezení na délku klipu a to mi nešlo.
Zajímavé je, že největší rozdíl neudělalo drahé světlo, ale ten stativ. Jakmile se kamera přestala klepat, animace najednou vypadala profesionálně. To mi dalo sebevědomí, které jsem předtím neměl.
První film a co mě naučil
Začal jsem krátkým dvouminutovým snímkem o cestě staré fotografie z vesnice do města. Skládal jsem to z výstřižků, které jsem postupně posouval po stole. První verze měla asi tři tisíce záběrů a trvalo mi to šest týdnů. Nebylo to dokonalé, ale bylo to moje.
Půjčka mi dala svobodu udělat to pořádně, ne improv