Proč jsem vůbec začala uvažovat o půjčce?
Vzpomínám si, jak jsem stála v kuchyni a hleděla na hrnec s cibulovými slupkami. Vypadalo to jako divný čaj, ale já věděla, že z toho za chvíli bude zlatavá barva na moje plátno. Jenomže pak jsem si uvědomila, že moje „laboratoř“ sestává z jednoho kastrolu a starého kuchyňského cedníku. A to mi došlo: pokud chci dělat přírodní barviva na textil ve větším, potřebuju pořádné vybavení. A to něco stojí.
Co všechno jsem potřebovala a proč mi nestačilo to domácí
Když jsem si dělala seznam, nestačila jsem se divit. Tohle není jako koupit pár štětců v galanterii. Potřebujete:
- Speciální nerezové hrnce – obyčejný hliník reaguje s některými rostlinnými barvivy a všechno zničí.
- Mlýnek na koření nebo sušené rostliny – ruční hmoždíř je fajn na špetku, ale na kilogram květů měsíčku už to nuda.
- Filtrační sáčky a plátna – aby ve výsledné barvě neplavaly kousky listí.
- Skleněné lahve se vzduchotěsným uzávěrem – barviva vydrží déle, když jsou správně uskladněná.
- Stojan na sušení – nemůžete přece čekat, až uschne na prádelní šňůře pokaždé, když máte umělecký nápad.
- Nepůjčujte si na sny, ale na konkrétní věci. Sepište si přesně, co potřebujete. U mě to byl seznam s cenami od tří různých dodavatelů.
- Zkuste nejdřív malé skoky. Nemusíte hned kupovat profesionální dávkovač na barvivo za dvacet tisíc. Začněte s tím, co vám pomůže posunout se o krok dál.
- Počítejte s marží na prodej. Když děláte barviva pro umělecké účely, můžete je prodávat i jako sady s návodem – to se pak půjčka splácí líp.
- Nebojte se zeptat v komunitě. Na facebookových skupinách o přírodním barvení mi poradili, jaké vybavení je overrated a co stojí za to koupit hned.
A pak tu jsou věci na zpracování textilu: mořidla, nástroje na batiku, šablony… Prostě mi došlo, že bez investice se nehnu.
Jak jsem se nebála sáhnout do kapsy (a proč to stálo za to)
Upřímně, nikdy jsem nebyla příznivkyně půjček. Představa, že budu dlužit bance, mi naháněla husí kůži. Jenže pak jsem si spočítala, kolik bych ušetřila, kdybych si nekupovala hotová umělá barviva v obchodě. A hlavně – chtěla jsem mít kontrolu nad celým procesem. Když si koupíte přírodní barvivo v lahvičce, nikdy nevíte, jestli tam není nějaká chemie. A já chtěla čistotu.
Půjčka na vybavení mi dala svobodu. Koupila jsem si kvalitní nerezové hrnce, které vydrží celý život, a pořádný mlýnek, který semele i tvrdé duběnky. Najednou jsem mohla dělat dávky, které pokryly celou kolekci šátků nebo triček. A když se mi podařilo první várka barviva z indiga – modré jako nebe po dešti – věděla jsem, že to bylo správné rozhodnutí.
Praktické tipy, než si půjčku vezmete
Pokud o tom přemýšlíte, mám pár rad, které mi pomohly:
A hlavně – pamatujte, že půjčka je nástroj. Když ji použijete na pořádné vybavení, vrátí se vám v podobě radosti z tvoření a možná i pár korun na účtu. Už teď mám v plánu, že příští rok koupím parní hrnec na extrakci barviv z ořechových slupek. A jo, bude to zase na půjčku.
A co mojí první ředkvičce?
Mimochodem – ta červená barva z ředkviček? Krásná, ale na textilu vybledla po druhém praní. Dneska už vím, že potřebuju fixátor, který jsem tehdy neměla. Ale právě na to jsem koupila ten mlýnek a skleněné lahve. A teď už mám i fixátory domácí výroby. Všechno je otázka vybavení a trochu trpělivosti.