Když mi klasická káva přestala dělat dobře
Začalo to nenápadně. Po ranním šálku jsem cítila takový zvláštní neklid a bušení srdce. Zkusila jsem bezkofeinovou, ale chyběla mi ta pravá kávová atmosféra. Až jednou, u kamarádky na chalupě, jsem ochutnala něco, co mě doslova chytlo za srdce – pražené obilí smíchané s kouskem kořene čekanky. Nechutnalo to jako káva, ale vonělo to krásně po karamelu a oříšcích. Byla to láska na první doušek.
Proč jsem se rozhodla vyrábět si ji sama doma
Na trhu sice pár balených alternativ je, ale když vidíte složení, většinou je tam cukr, aromata a já nevím co ještě. A cena? Za malou krabičku klidně 150 korun. Říkala jsem si, že to přece musím zvládnout levněji a hlavně poctivě sama. Stačí kvalitní obilí – já mám vyzkoušený ječmen a žito – a pár kořenů jako čekanka nebo pampeliška. To je základ.
První pokusy a výbava, která nestačila
První várka dopadla tak, že mi v kuchyni lítal kouř a sousedka ťukala na dveře, jestli nehořím. Měla jsem starý ruční pražič na pánvi a mlýnek na maso, který nerozuměl ani slovu „jemný“. Výsledek byl buď spálený, nebo nedopražený. A to mletí? Katastrofa. Napadlo mě, že bych fakt potřebovala pořádný pražič na obilí a lepší mlýnek, nejlépe kamenný nebo nerezový. A také silikonové formy na sušení, protože kořeny se musí sušit pomalu a rovnoměrně.
Jak jsem financovala svůj „kávový sen“
Zrovna jsem neměla deset tisíc jen tak na účtě. A přiznám se, že jsem nechtěla vysávat spoření na dovolenou. Pak jsem narazila na pojem Půjčka na vybavení domácí výroby. Znělo to skoro jako nesmysl, ale banka i nebankovní společnosti nabízí účelové půjčky, a pokud doložíte, že peníze jdou na stroje pro domácí podnikání nebo aspoň na výrobu pro vlastní potřebu, není to problém. Vzala jsem si 15 000 Kč na tři měsíce.
- Pražič na obilí – stál mě 6 500 Kč, s řízeným větráním, aby kouř nešel do bytu.
- Mlýnek na obilí a kořeny – nerezový, s nastavitelnou hrubostí, za 4 200 Kč.
- Dehydrátor na sušení kořenů – 2 800 Kč.
- Sklenice a etikety – pár stovek, aby to hezky vypadalo.
- Zbytek na prvních 10 kilo obilí a sušené kořeny.
Co mě to naučilo a jaká je realita
Výroba není jen o strojích. Zjistila jsem, že žito potřebuje o trochu kratší pražení než ječmen, a že pampeliškový kořen je mnohem hořčí, když se spálí. Ale teď už dělám tři směsi: „ranní jemná“ s větším podílem čekanky, „odpolední karamelová“ s ječmenem a kouskem sladkého dřeva lékořice, a „kořenovou bombu“ pro večerní klid. Žádný kofein, ale poctivá přírodní chuť.
Půjčka mi dala možnost začít hned, nečekat rok, až si našetřím. A víte co? Do třetího měsíce jsem už prodávala pytlíky kamarádkám a dalším lidem z okruhu. Každý chtěl vědět, jak to dělám. Nepřebila jsem kávový průmysl, ale mám radost pokaždé, když si ráno nasypu do hrnku svoji vlastní směs.