Před dvěma lety jsem se rozhodla, že si doma vyrobím vlastní textilní tapisérii. Ne žádný malý kousek na zeď vedle poličky – mluvím o pořádném abstraktním díle, které by zabralo celou stěnu v obýváku. Nadšení bylo obrovské. Realita mě ale rychle srazila na kolena, když jsem si spočítala, kolik by mě stálo jen to základní vybavení.

Proč jsem vůbec začala uvažovat o půjčce

Nejsem žádná profesionální tkadlena. Textilní tvorbě se věnuji ve volném čase, spíš jako terapie po práci. Jenže tkaní tapiserií není levná záležitost. Potřebujete pořádný stav, kvalitní vlny, člunek, hřeben, různé pomůcky na práci s přízí a spoustu dalších věcí, o kterých jsem na začátku ani nevěděla, že existují.

Když jsem si udělala seznam toho, co bych potřebovala pro abstraktní motivy – tedy hodně barevných přechodů, různé textury, vrstvení – vyšlo mi to na částku, za kterou bych si mohla koupit slušnou dovolenou. A to jsem ještě nemluvila o tom, že některé pomůcky používám jen na určité projekty.

Co všechno jsem potřebovala

Než jsem se rozhodla pro půjčku, prošla jsem si, co mi vlastně doma chybí. Možná to pomůže i vám:

    • Rámový stav na tapiserie – velký, stabilní, ideálně nastavitelný. Bez něj se abstraktní velkoformátové dílo prostě nedá udělat.
    • Sada člunků a hřebenů – pro různé tloušťky příze. Na abstraktní motivy střídám jemné i hrubé vlny, takže potřebuju víc variant.
    • Speciální jehly a háčky – na protahování a uzly. Běžné jehly na šití mi ničí přízi.
    • Navíječka příze – bez ní mi vlna neustále zamotává a práce se zpomalí na polovinu.
    • Stojan na stav – abych nemusela celé dílo držet v ruce nebo ho opírat o stůl.
    • Kvalitní osnova – bavlněná nebo lněná, pevná, která udrží váhu hotové tapiserie.

    Když jsem to sečetla, došla jsem k číslu, které přesahovalo můj roční rozpočet na koníčky. A to jsem ještě nepočítala materiál na samotné dílo.

    Jak jsem půjčku vlastně vyřešila

    Nejdřív jsem zkusila klasickou cestu – zeptala jsem se známých. Ukázalo se, že pár lidí doma má starý stav po babičce, ale buď je rozbitý, nebo půjčovat nechtějí. Pak jsem prošla inzeráty a narazila na možnost pronájmu vybavení od menších textilních dílen.

    Nakonec jsem našla dílnu, která půjčuje stavy i základní pomůcky za měsíční poplatek. Nebylo to zadarmo, ale pořád mě to vyšlo výrazně levněji než nákup nového vybavení. Navíc mi půjčili i pár věcí, které bych si sama nikdy nekoupila – třeba speciální hřeben na vlnu.

    Co mi ale nikdo neřekl: půjčka má i své háčky. Musíte počítat s tím, že půjčené věci nesmíte poškodit, že je potřeba je vrátit včas a že některé pomůcky nejsou tak kvalitní jako nové. Na druhou stranu – pro první projekt to bylo ideální řešení.

    Na co si dát pozor při půjčce

    Když se rozhodnete jít stejnou cestou, tady je pár věcí, které bych dnes udělala jinak:

    • Vždy si vybavení prohlédněte na místě – fotky v inzerátu často lžou. Stav může být ohmataný, hřeben opotřebený, člunek prasklý.
    • Domluvte si podmínky písemně – co je součástí půjčky, jaká je kauce, co se stane při poškození.
    • Ověřte si, zda půjčovna půjčuje i materiál – někde vám dají jen nářadí, ale vlnu a osnovu si musíte sehnat sami.
    • Počítejte s časem na vrácení – pokud tvoříte pomalu jako já, měsíční půjčka vám nemusí stačit. Zjistěte si možnost prodloužení předem.
    • Zvažte, jestli se nevyplatí koupit bazár – někdy je starší stav z druhé ruky levnější než dlouhodobá půjčka.

Kdy se půjčka opravdu vyplatí

Po roce a půl tkaní už mám jasno. Půjčka má smysl, pokud:</p