Minulý rok jsem se rozhodl, že si splním sen a začnu točit animované filmy. Ne Pixar, žádné velké ambice. Prostě krátká videa, kde se papírové figurky hýbou a já u toho trávím víc nocí, než bych měl. A protože nemám našetřeno na profi vybavení, začal jsem řešit půjčku na domácí studio. Peníze jsou fajn, ale došlo mi něco jiného – nejvíc mi ve studiu pomohly děrovačky, které jsem ukradl z kanceláře. Tedy půjčil. Natrvalo.
Proč jsem vůbec půjčku řešil
Domácí animační studio zní honosně, dokud si neuvědomíte, že potřebujete stabilní stativ, světlo, které nebliká jako stroboskop v klubu, a plochu, kam položíte scénu. Můj první pokus byl foťák na hromadě knížek a lampička z IKEA. Výsledek vypadal, jako by ho natočil člověk po třech pivech. Tak jsem začal googlit půjčky na vybavení a narazil na typický problém: půjčíte si sto tisíc, koupíte si super kameru, a stejně točíte na kuchyňském stole, protože na pořádný stůl už nezbylo.
Papírové děrovačky jako tajná zbraň
Tady přichází ta část, kterou jsem nečekal. Klasická kancelářská děrovačka dělá dokonalé kolečka. A kolečka jsou základ stop-motion animace – kola, oči, slunce, bubliny, mechanické klouby na loutkách. Koupil jsem si tři různé velikosti a najednou jsem měl celou sadu „papírových dílů“, které do sebe zapadaly jako Lego.
Když jsem si pak spočítal, kolik by mě stálo profesionální vybavení na výrobu stejných tvarů, musel jsem se smát. Za cenu jedné děrovačky z papírnictví jsem vyrobil stovky komponentů. Půjčka na studio mi pak zbyla na to, co opravdu potřebujete – světlo a čas.
Co mi děrovačky reálně umožnily
- Konzistentní díly. Každé kolečko je stejné. Žádné ruční stříhání, žádné křivé oči, žádná frustrace.
- Rychlost. Deset figur za hodinu místo deseti za celý večer. U animace to je rozdíl mezi projektem a nikdy nedokončeným snem.
- Recyklace. Papíry z tiskárny, které by skončily v koši, se proměnily ve scénu. Ekologie jako bonus, ne jako marketing.
- Variabilita. Jiný tvar děrovačky, jiný výraz postavy. Stačí prohodit kolečko za trojúhelník a najednou máte úplně jinou náladu scény.
- Nekupujte kameru jako první. Foťák v telefonu s dobrým světlem porazí drahou kameru pod blbou lampou.
- Děrovačky různých tvarů jsou vaše nejlepší investice. Malá, střední, velká, hvězdička, srdíčko. Všechno se hodí.
- Papíry z kanceláře jsou zlato. Jednostranně potištěné listy jsou perfektní – zezadu jsou čisté a zepředu je stejně nepoužijete.
- Půjčku berte až na to, co vás reálně brzdí. Ne na to, co vypadá dobře na fotce studia na Instagramu.
- Připravte si díly předem
Jak to mám poskládané doma
Stůl, na něj přišroubovaný stativ, dvě lampy z druhé ruky, a pod nimi krabice od bot, kde mám roztříděné papírové díly podle tvaru. Nad stolem mám nalepenou lištu, ke které připínám pozadí. Nic z toho nestálo víc než pár tisíc, a přesto to funguje. Nejvíc mě baví, že celé studio vypadá jako kancelář, ze které jsem ty děrovačky „vypůjčil“.
Kdy má půjčka smysl a kdy ne
Půjčku bych dnes bral jen na věci, které se nedají improvizovat. Světlo, které nekmituje. Stativ, který se nehne při každém dotyku. A software, pokud nejste nadšenci do open source. Na všechno ostatní – výtvarné potřeby, komponenty, rekvizity – si vystačíte s papírem a děrovačkou. Doslova.
Já si půjčil třicet tisíc, koupil světla a stativ, a zbytek padl na papíry a děrovačky různých velikostí. Kdybych tenkrát věděl, co mi udělá radost nejvíc, ušetřil bych si hledání na internetu a šel rovnou do papírnictví.