Když jsem se před dvěma lety rozhodl, že budu točit animované filmy z korkových zátek od vína, rodina si myslela, že jsem se zbláznil. A upřímně, měli pravdu. Ale ne v tom smyslu, jak si mysleli. Šlo o to, že jsem neměl ani pořádný foťák, natožpak světla nebo stativ. A přesto jsem dneska schopný natočit scénu, která vypadá, jako by vyšla z malého studia.
Proč zrovna korkové zátky
Začalo to nevinně. Kamarád mi nosil zátky z vinného klubu, protože věděl, že sbírám „divné věci“. Než jsem se nadál, měl jsem jich plnou krabici od bot. A protože mě vždycky fascinovala stop-motion animace, napadlo mě je rozpohybovat. Korek má úžasnou texturu, dobře se řeže, dá se barvit a hlavně – je lehký, takže s ním jde snadno manipulovat mezi jednotlivými snímky.
Jenže ouha. Abyste z toho udělali film, potřebujete víc než jen zátky a nadšení. Potřebujete vybavení. A to není zrovna levná záležitost.
Kde sehnat peníze, když nejste studio
První možnost, která mě napadla, byla půjčka. Nebyl jsem si jistý, jestli do toho jít, protože půjčka na koníček zní na první dobrou jako blbost. Ale když si spočítáte, že bez ní budete rok šetřit a mezitím vám nadšení vyprchá, začne to dávat smysl.
Prošel jsem si několik nabídek a nakonec vzal menší půjčku na vybavení. Nebyla to hypotéka, spíš taková rozumná částka, kterou jsem byl schopný splácet z běžného platu. Klíčové bylo, že jsem si předem udělal seznam – co nutně potřebuju a co může počkat.
Co jsem reálně koupil
- Zrcadlovka s manuálním ostřením – bazarová, ale spolehlivá. Pro stop-motion je manuální kontrola ostření základ.
- Stativ s jemným posuvem – bez něj ani ránu, každý mikroposun je vidět.
- Dvě LED panely – levnější než studiová světla, ale na korek bohatě stačí. Korek je vděčný materiál, není přehnaně lesklý.
- Software na snímání – zkoušel jsem Dragonframe, ale nakonec mi stačila i bezplatná verze jiného programu. Rozdíl je hlavně v pohodlí.
- Velký stůl a pracovní desku – tady jsem ušetřil, protože jsem použil starou kuchyňskou linku z inzerátu.
Jak jsem se vyhnul dluhové pasti
Tohle je asi nejdůležitější část, kterou bych chtěl zdůraznit. Půjčka není zlá, pokud víte, do čeho jdete. Já si předem spočítal, kolik měsíčně můžu poslat, a nastavil si splátku tak, aby mi zbylo i na rezervu. Nešel jsem do nejvyšší možné částky, i když mi ji nabízeli. A hlavně – vybavení jsem kupoval postupně, ne všechno naráz. Nejprve foťák a stativ, pak světla, pak software.
Také jsem si dal pozor na to, abych půjčku nesplácel déle, než je nutné. Jakmile jsem měl první krátký film hotový a dostal za něj malou odměnu od jedné galerie, poslal jsem mimořádnou splátku. Snížilo mi to úrok a hlavně mi to dalo pocit, že to celé není jen černá díra na peníze.
Co bych udělal jinak
Kdybych mohl vrátit čas, nekupoval bych hned zrcadlovku. Dneska bych na první fázi použil lepší telefon s aplikací na stop-motion. Ušetřil bych několik tisíc a zjistil, jestli mě to vůbec bude bavit. Ale na druhou stranu – bez pořádného vybavení bych se nikdy nenaučil trpělivosti, kterou animace vyžaduje. A ta se nedá koupit.
Takže jestli taky přemýšlíte o půjčce na domácí studio, moje rada zní: dejte si pozor na splátky, kupte nejdřív to, co je opravdu nutné, a zbytek dokupujte z peněz, které si na sebe projekt vydělá. A korkové zátky mezitím sbírejte dál. Nikdy nevíte, kdy se z nich stane film.