Je půl jedenácté večer, na stole mi hnije čtvrt kila brambor a já se snažím vysvětlit bance, že potřebuju půjčku na stativ. Ne, nedělám si legraci. Přesně takhle nějak začal můj projekt animovaných filmů z bramborových tisků. A protože se mě pořád někdo ptá, jak jsem to zaplatil a co všechno jsem si vlastně půjčoval, sepsal jsem tuhle zpověď.

Proč zrovna bramborové tisky?

Nápad přišel náhodou. Dělal jsem s dětmi na workshopu tiskátka z půlených brambor a najednou mě napadlo – co když z toho udělám animaci? Každý otisk je jeden snímek, posouvá se to o milimetr, vzniká pohyb. Jenže udělat z toho něco, co není trapné, chce vybavení. A to něco stojí.

Co vlastně potřebujete a co mě stálo nejvíc

Základ je stativ. Ne ten za tři stovky z drogerie, ten se ti po prvním otisku rozklepe. Potřebuješ pořádný stativ s jemným posunem, ideálně s ramenem, abys dostal kameru kolmo dolů na pracovní desku. Já si půjčil Manfrotto za sedm tisíc a byla to nejlepší investice.

Druhá věc je světlo. Bramborové tisky mají tendenci vypadat placatě. Dvě LED panely s difuzérem a možností regulace teploty – to je tak dalších pět tisíc. Pak už jen foťák nebo mobil s manuálním režimem, ale foťák s výměnnými objektivy je lepší, protože potřebuješ ostrý obraz na celou plochu.

Rozpočet, který mě málem dostal

    • Stativ s jemným posuvem: 6 000 – 9 000 Kč
    • Světla (2 panely + difuzéry): 4 000 – 8 000 Kč
    • Zrcadlovka nebo bezzrcadlovka: 12 000 – 25 000 Kč (nebo půjčit)
    • Software na stop-motion: 0 – 5 000 Kč (Dragonframe je drahý, ale zvládne to i zdarma verze)
    • Brambory, barvy, papíry: pár stovek, ale spotřebuje se toho hodně

    Když to sečteš, jsi na padesáti tisících, a to ještě nemáš pořádný mikrofon na zvuk. Já šel do půjčky s tím, že si část vybavení půjčím a část koupím z druhé ruky. Banka na mě koukala, jako bych chtěl financovat pěstování pšenice na Marsu.

    Jak jsem půjčku zdůvodnil (a co fakt neprošlo)

    Napsal jsem do žádosti, že jde o investici do kreativního podnikání – workshopy pro školy, prodej animovaných spotů, krátké filmy na festivaly. Doložil jsem to hrubým odhadem příjmů a odkazem na dva krátké testy, které jsem už zveřejnil na YouTube. Prošlo to. Co neprošlo, bylo chtít půjčku na „brambory a barvy“. To mi řekli, ať si to zaplatím ze svého.

    Takže jsem si půjčil na stativ, světla a foťák. Brambory jsem si kupoval po jednom kilu v akci. A víte co? Fungovalo to.

    Na co si dát pozor, když si půjčujete na vybavení

    • Úrok versus výnos. Pokud půjčka na vybavení přinese víc, než zaplatíte na úrocích, jde o dobrou investici. Pokud ne, nekupujte, půjčte si věc od kamaráda.
    • Odpisy a pojištění. Vybavení se může rozbít, zvlášť když s ním manipulujete u pracovního stolu s barvami. Pojištění je nuda, ale zachrání vás.
    • Nepůjčujte si na software. Ten se dá sehnat zdarma nebo levně. Půjčka na Adobe Creative Cloud je blbost, když existuje DaVinci Resolve za nula.

Co jsem se naučil o bramborách a penězích

Bramborový tisk je strašně nevděčný materiál. Musíš ho mít čerstvý, jinak měkne a otisk je rozmazaný. To znamená každý den nové brambory, každý den nové řezy. A to bolí, když si spočítáte čas. Ale právě proto jsem rád, že jsem do vybavení šel. Bez stativu bych každý záběr dělal z ruky a výsledek by byl nepoužitelný. Bez světel by barvy vypadaly jako bláto.

Když jsem o tom mluvil s kamarádem, řekl mi: „Ty jsi si půjčil na to, aby ti brambory vypadaly jako umění.“ Přesně. A nebylo to levné, ale nebylo to ani nemožné. Stačilo si sednout, spočítat, co fakt potřebuju