Je půl jedenácté večer, na stole mi hnije čtvrt kila brambor a já se snažím vysvětlit bance, že potřebuju půjčku na stativ. Ne, nedělám si legraci. Přesně takhle nějak začal můj projekt animovaných filmů z bramborových tisků. A protože se mě pořád někdo ptá, jak jsem to zaplatil a co všechno jsem si vlastně půjčoval, sepsal jsem tuhle zpověď.
Proč zrovna bramborové tisky?
Nápad přišel náhodou. Dělal jsem s dětmi na workshopu tiskátka z půlených brambor a najednou mě napadlo – co když z toho udělám animaci? Každý otisk je jeden snímek, posouvá se to o milimetr, vzniká pohyb. Jenže udělat z toho něco, co není trapné, chce vybavení. A to něco stojí.
Co vlastně potřebujete a co mě stálo nejvíc
Základ je stativ. Ne ten za tři stovky z drogerie, ten se ti po prvním otisku rozklepe. Potřebuješ pořádný stativ s jemným posunem, ideálně s ramenem, abys dostal kameru kolmo dolů na pracovní desku. Já si půjčil Manfrotto za sedm tisíc a byla to nejlepší investice.
Druhá věc je světlo. Bramborové tisky mají tendenci vypadat placatě. Dvě LED panely s difuzérem a možností regulace teploty – to je tak dalších pět tisíc. Pak už jen foťák nebo mobil s manuálním režimem, ale foťák s výměnnými objektivy je lepší, protože potřebuješ ostrý obraz na celou plochu.
Rozpočet, který mě málem dostal
- Stativ s jemným posuvem: 6 000 – 9 000 Kč
- Světla (2 panely + difuzéry): 4 000 – 8 000 Kč
- Zrcadlovka nebo bezzrcadlovka: 12 000 – 25 000 Kč (nebo půjčit)
- Software na stop-motion: 0 – 5 000 Kč (Dragonframe je drahý, ale zvládne to i zdarma verze)
- Brambory, barvy, papíry: pár stovek, ale spotřebuje se toho hodně
- Úrok versus výnos. Pokud půjčka na vybavení přinese víc, než zaplatíte na úrocích, jde o dobrou investici. Pokud ne, nekupujte, půjčte si věc od kamaráda.
- Odpisy a pojištění. Vybavení se může rozbít, zvlášť když s ním manipulujete u pracovního stolu s barvami. Pojištění je nuda, ale zachrání vás.
- Nepůjčujte si na software. Ten se dá sehnat zdarma nebo levně. Půjčka na Adobe Creative Cloud je blbost, když existuje DaVinci Resolve za nula.
Když to sečteš, jsi na padesáti tisících, a to ještě nemáš pořádný mikrofon na zvuk. Já šel do půjčky s tím, že si část vybavení půjčím a část koupím z druhé ruky. Banka na mě koukala, jako bych chtěl financovat pěstování pšenice na Marsu.
Jak jsem půjčku zdůvodnil (a co fakt neprošlo)
Napsal jsem do žádosti, že jde o investici do kreativního podnikání – workshopy pro školy, prodej animovaných spotů, krátké filmy na festivaly. Doložil jsem to hrubým odhadem příjmů a odkazem na dva krátké testy, které jsem už zveřejnil na YouTube. Prošlo to. Co neprošlo, bylo chtít půjčku na „brambory a barvy“. To mi řekli, ať si to zaplatím ze svého.
Takže jsem si půjčil na stativ, světla a foťák. Brambory jsem si kupoval po jednom kilu v akci. A víte co? Fungovalo to.
Na co si dát pozor, když si půjčujete na vybavení
Co jsem se naučil o bramborách a penězích
Bramborový tisk je strašně nevděčný materiál. Musíš ho mít čerstvý, jinak měkne a otisk je rozmazaný. To znamená každý den nové brambory, každý den nové řezy. A to bolí, když si spočítáte čas. Ale právě proto jsem rád, že jsem do vybavení šel. Bez stativu bych každý záběr dělal z ruky a výsledek by byl nepoužitelný. Bez světel by barvy vypadaly jako bláto.
Když jsem o tom mluvil s kamarádem, řekl mi: „Ty jsi si půjčil na to, aby ti brambory vypadaly jako umění.“ Přesně. A nebylo to levné, ale nebylo to ani nemožné. Stačilo si sednout, spočítat, co fakt potřebuju