Když jsem se před dvěma lety rozhodla, že začnu s fermentovanými houbovými pastami, měla jsem v hlavě jen mlhavou představu o tom, jak to vlastně funguje. Měla jsem sbírku sušených hřibů od tchána, sklenice od okurek a nadšení, které by se dalo krájet. Co jsem ale neměla, byly peníze na pořádné vybavení. A tady začíná můj příběh o půjčce, kterou jsem si vzala, abych mohla rozjet něco, co teď živí moji rodinu i pár přátel.
Proč jsem vůbec potřebovala půjčku
Fermentované houbové pasty nejsou žádná rychlovka. Trvá týdny, než se chuť rozvine do té umami bomby, kterou pak přidáváte do polévek, na maso nebo do pomazánek. A abyste se dostali do stavu, kdy můžete něco prodávat nebo aspoň zásobovat širší rodinu, potřebujete vybavení, které není zrovna za pár stovek.
Já jsem ze začátku dělala všechno v jednom velkém hrnci a třech sklenicích. Výsledek byl fajn, ale množství směšné. Když jsem chtěla dělat víc, narazila jsem na dva problémy: kapacitu a hygienu. Bez správných nádob a teplotní kontroly se mi dvakrát zkazila celá várka. To bolí, když do ní dáte kvalitní houby, které jste sbírali celý víkend.
Na co konkrétně šla půjčka
Půjčila jsem si celkem 45 000 Kč. Nebylo to přes noc, trvalo mi asi měsíc, než jsem si vybrala, kde a za jakých podmínek. Nechtěla jsem brát první nabídku, která se objevila. Peníze jsem rozdělila takto:
- Fermentační nádoby: Koupila jsem tři velké keramické kvasné nádoby s vodním uzávěrem. Cena kolem 8 000 Kč. Do té doby jsem používala sklenice, ale keramika drží teplotu lépe a pasty v ní mají jinou texturu.
- Chladnička s přesnou teplotou: Tohle byla největší položka, asi 15 000 Kč. Ne každá chladnička umí držet stabilních 18 °C pro první fázi fermentace. Já potřebovala něco, co mi nebude skákat o pět stupňů nahoru dolů.
- Mixér a mlýnek: Silný mixér na pasty a mlýnek na sušené houby. Dohromady 6 000 Kč. Malý kuchyňský mixér to nezvládl, pálil se motor.
- Sklenice, víčka, etikety: Zní to banálně, ale když jich potřebujete stovky, dá se to do tisíců. Vyšlo to na 7 000 Kč.
- Suroviny na první tři měsíce: Zbytek, asi 9 000 Kč, šel na sůl, koření, olej a hlavně na houby, které jsem nedokázala nasbírat sama.
- Půjčujte si jen na to, co skutečně vrátí peníze. Já si půjčila na nádoby a chladničku, ne na dovolenou. To je rozdíl.
- Mějte aspoň malý polštář. Kdyby se první várka nepovedla, nesmíte zůstat na nule.
- Zkuste nejdřív menší verzi. Než jsem šla do velkých nádob, zkusila jsem fermentovat v pěti menších sklenicích. Trvalo to déle, ale zjistila jsem, co mi chutná a co ne.</li
Jak jsem půjčku splácela a co mě překvapilo
Vzala jsem si ji na dva roky s možností předčasného splacení. Měsíčně to bylo něco málo přes dva tisíce. Nebylo to nic, co by mi rozvrátilo rozpočet, ale první tři měsíce jsem na to myslela každý den. Co mě ale dostalo, byla rychlost, s jakou se mi investice vrátila.
První větší várka, kterou jsem pořídila z nového vybavení, vyšla na dvacet sklenic past. Prodala jsem je během dvou týdnů přes známé a na jednom farmářském trhu. Vydělala jsem asi 12 000 Kč. To mi dalo pocit, že půjčka nebyla hloupost. Do půl roku jsem splatila třetinu a nakonec jsem ji dorazila za čtrnáct měsíců.
Co bych ale dnes udělala jinak? Možná bych si půjčila méně a nekupovala všechno najednou. Chladnička se dala sehnat z druhé ruky za polovinu. A taky bych si před podpisem smlouvy lépe pročetla podmínky u předčasného splacení, protože jedna banka mi účtovala poplatek, o kterém jsem neměla tušení.
Na co si dát pozor, pokud o půjčce uvažujete
Nejsem finanční poradce, ale pár věcí jsem si zažila na vlastní kůži. Tady jsou: