Vždycky jsem měla slabost pro věci, které mají příběh. A co má větší příběh než rozbitý keramický talíř po babičce? Nebo starý kachlík z rekonstrukce koupelny, který by jinak skončil v kontejneru? Asi před rokem jsem objevila kouzlo mozaikových obrazů z keramických střepů. Nejprve to byl nevinný koníček, ale rychle se to zvrhlo. Dnes mám doma malou dílnu, která vypadá jako dílna šíleného umělce – všude leží kladívka, kleště na střepy a tisíce barevných kousků keramiky.
Nechci to zakřiknout, ale lidi začali mít o mé výtvory zájem. A tehdy přišel ten problém – peníze. Protože pořídit si pořádné pomůcky na mozaiku není žádná legrace. Kvalitní kleště na štípání keramiky, brusky na hrany, speciální lepidla, spárovačky a hlavně keramické střepy – to všechno stojí peníze. A já nejsem člověk, co by si mohl jen tak dovolit utratit deset tisíc za vybavení z večera na ráno. A přitom já jen chtěla dělat to, co mě baví.
Kde vzít peníze na koníčka, který začíná vydělávat?
Začala jsem přemýšlet. Nechtěla jsem si půjčovat od rodiny – to má každý svoje starosti. Kreditní kartu jsem vždycky brala skoro jako nutné zlo a hlavně na dobrých úvěrových podmínkách jsem nerozuměla ani za mák. Pak jsem ale narazila na pojem „půjčka na cokoli“. Myslela jsem si, že je to podvod, nebo že to bude nekonečný proces, ale člověk se musí odhodlat. Prostě jsem si řekla, že pokud mám skutečnou vizi, stojí za to do ní jít. Mozaikové obrazy nejsou jen tak nějaká „drcení hrnců“. Je to práce s barvami, tvary a světlem. Je to alchymie.
Řekla jsem si, že si půjčím částku, která pokryje pořádné pomůcky. Chodila jsem na kurzy, sledovala videa, ale pořád jsem dělala chyby. Třeba jsem si myslela, že obyčejné kleště na drát stačí. Kdepak! Na keramiku potřebujete speciální nože a boční štípačky, které pracují s tlakem přesně na milimetr. A taky brusku, protože ostré hrany střepů nejsou jen nebezpečné pro prsty, ale kazí celkový vzhled. Bruska na mozaiku není levná záležitost a tu jsem musela mít.
Jak jsem s finanční pomůckou pracovala – můj plán nákupů
Než jsem podepsala nějaké papíry, udělala jsem si pořádný seznam. Nechtěla jsem jen tak vyhodit peníze za módní výstřelky. Můj jízdní řád vypadal takto:
- Speciální mozaikové kleště a nože – to je základ. Bez toho se neobejdete a je to investice na roky. Kvalitní ocel prostě cítíte v ruce.
- Bruska na vodní chlazení – jeden z mých nejlepších nákupů. Zpracuje hrany, které si ani neumíte představit. Konečně nemám prsty samé škrábance.
- Velkozáchytová lepidla na keramiku – žádné instantní lepidlo na papír. Potřebovala jsem něco, co udrží těžký střep na svislé ploše, aniž by mi kapal po ruce.
- Spárovací hmota a špachtle – protože vybarvit mezery mezi střepy je vlastně ta magická fáze, kdy se obraz začne „rozzářit“.
- Formy a rámy – nakonec jsem objevila nádherné dřevěné rámy od truhláře, které dodají celému dílu šmrnc.
Když jsem to všechno sečetla, nevěřila jsem vlastním očím. Vybavení vyšlo na víc než patnáct tisíc korun. Ale pak jsem se podívala na ceny mozaikových obrazů v galeriích a řekla jsem si, že to je prostě vstupní brána. A hlavně jsem věděla, že ten měsíc nebudu jíst jen rohlíky. Půjčka na pomůcky mi pomohla překlenout to období, kdy jsem nakupovala a ještě neměla nic prodané.
Moje zkušenost s žádostí o finanční pomoc
Přiznám se, říkala jsem si, že bude potřeba složitá hypotéka, ale ono to bylo úplně jiné. Většina společností dnes umí všechno online. Vyplníte pár údajů, pošlete výpis z účtu a za pár hodin máte peníze na kontě. Já jsem šla do toho s tím, že peníze použiju na to, na co potřebuju, ale musela jsem být disciplinovaná. Nechtěla jsem si půjčit na dovolenou