Sen o vlastním ateliéru
Ještě před rokem by mě nenapadlo, že budu psát článek o tom, jak jsem si vzala úvěr na vybavení studia. Všechno to začalo nevinně – pár experimentů s tiskem na bavlnu v obýváku, nekonečné zkoušky barev a hlavně spousta nadšení. Jenže pak přišla zakázka od kamarádky interiérové designérky, která chtěla originální látky na polštáře do butikového hotelu. A já zjistila, že moje malá tiskárna na papír a žehlička na přenos prostě nestačí.
Když jsem si začala počítat, kolik by stála pořádná digitální tiskárna na textil, sublimační zařízení, velkoformátová řezačka a kvalitní žehlicí lis, málem mi spadla čelist. Mluvíme o částce, která se vyšplhala přes sto padesát tisíc korun. A to jsem ještě nepočítala materiál, kalibraci barev a software na správu odstínů.
Proč zrovna udržitelné látky?
Než jsem se vrhla do nákupů, musela jsem si ujasnit, co vlastně chci tisknout. Dneska už nikdo nechce umělou polyesterovou záplavu na gauči. Moje klientela – mladé rodiny, architekti, majitelé kaváren – řeší ekologii. Proto jsem se rozhodla pro organickou bavlnu, konopné plátno a směsi s lyocellem.
Digitální tisk na přírodní materiály má ale svá specifika. Barvy se chovají jinak než na syntetice, musíte použít reaktivní barviva a hlavně je potřeba správné předběžné úpravy látek. Bez profesionálního vybavení to prostě nejde udělat dobře. A když už chcete dělat něco pro udržitelnost, nemůžete vyhazovat metry zkaženého materiálu kvůli špatné kalibraci.
Rozpočet, který mě vyděsil
Když jsem si napsala všechno na papír, vypadalo to takhle:
- Profesionální textilní tiskárna Epson SureColor – kolem 80 000 Kč (základní verze)
- Žehlicí lis A4 na fixaci reaktivních barev – 25 000 Kč
- Software pro barevné profily a RIP – 15 000 Kč ročně
- Řezačka na textil a šablony – 8 000 Kč
- Zkušební metráž látek, barviva, podložky – 20 000 Kč
To je přesně 148 000 Kč a to jsem ještě nepočítala stůl, osvětlení D65 pro kontrolu barev a nákup válců na tisk. A pak přišla otázka – kde na to sakra vzít?
Našetřeno jsem měla asi třetinu. Zbytek jsem váhala řešit přes banku, protože úroky u spotřebáků jsou šílené. Nakonec jsem zvolila půjčku na vybavení domácího studia od nebankovní společnosti, kde mi vyšli vstříc s postupným čerpáním. Neříkám, že je to pro každého. Ale když si spočítáte, že jedna zakázka pro hotelovou restauraci (12 metrů látek s autorským vzorem) stojí klienta 30 000 Kč a vaše náklady na materiál jsou 8 000 Kč, návratnost je rychlejší, než se zdá.
Praktická lákadla, která vás napadnou až po nákupu
Když jsem tiskárnu přivezla domů (ano, dělám to v bývalém pokoji pro hosty), čekala mě sprcha nových výzev. Zaprvé – vzdušná vlhkost. Textilní barvy na bázi vody nesnášejí suchý vzduch, takže jsem musela koupit zvlhčovač a běhat kolem něj jak kolem miminka. Zadruhé – odpad. I když používám udržitelné materiály, barviva ve vodě se musí ekologicky zlikvidovat. Naštěstí mám kamaráda chemika, který mi poradil systém filtrace s aktivním uhlím (stálo mě to 4 000 Kč navíc, ale mám čisté svědomí).
Ale teď to hlavní – proč jsem do toho šla. Když jsem první metr konopného plátna s mým originálním vzorem (listy monstery v tlumené zelené) vytiskla a vyžehlila, měla jsem husí kůži. Ta struktura, ten omak, ta jemnost linií. Zákaznice z toho hotelu mi napsala, že látky vypadají jako od italské značky, a objednala dalších dvacet metrů na závěsy do lobby.
Na co si dát pozor, když si berete půjčku na vybavení
Kdybych měla poradit někomu, kdo je ve stejné situaci, řeknu tři věci. Nepodceňte návrat