Když se dům promění v dílnu na barvy a tisk

Jak to všechno začalo

Pamatuju si ten den, kdy jsem poprvé uvařila cibulové slupky a z nevinně bílého trička se stalo zlatavě oranžové umělecké dílo. Můj obývák voněl jako kuchyně po babiččině svátečním obědě, ale já měla v ruce něco, co jsem si sama vytvořila. Přírodní barvení a tisk na textil mě chytly za srdce a už nepustily. Jenže domácí výroba přírodních barviv a tiskařských technik není jen o nadšení a hrstce kurkumy – chce to i trochu vybavení, a to může bolet peněženku.

První krůčky: Bez čeho se neobejdete

Než začnete uvažovat o půjčce, pojďme si ujasnit, co vlastně potřebujete. Moje první pokusy probíhaly na kuchyňském sporáku v pánvi, kterou jsem pak musela tajně čistit, aby manžel nepoznal, že v ní vařím barvy na látky. Brzy mi došlo, že to chce pořádný hrnec, ideálně z nerezové oceli, a ne jeden, ale klidně tři různé velikosti. Dále pak:

• Kvalitní váhu – na přesné odměřování rostlin a mořidel, protože přírodní barvení je alchymie a gram sem, gram tam dělá rozdíl mezi sytě modrou a zašedlým fialovým omylem.
• Teploměr do 100 °C – bez něj se snadno spálíte a barva neupevní.
• Filtrační sítka a plátno – nikdo nechce mít v barvivu kousky listí, i když od toho vypadá „rustikálně“.
• Špachtle a dřevěné tyče – na míchání, které nesmí být kovové, aby to nereagovalo s barvivy.

A to jsme ještě ani nezačali s tiskem! Když jsem objevila techniku šablonovaného tisku a razítek z lina, přišla další vlna nářadí: tiskové rámy, lépe řečeno screeny na sítotisk, nebo alespoň těžítka na papír, válečky a samozřejmě barvy na textil. A tady už se bavíme o pár tisícovkách, které ze skromného domácího rozpočtu nejde jen tak vysolit.

Když vášeň překročí hranice kreditu

Můj první sítotiskový rám jsem si koupila z výplaty, a pak jsem měsíc jedla jen čočku, abych to dohnala. Dnes se tomu směju, ale kdybych tehdy věděla, že existují půjčky na nákup vybavení pro domácí výrobu, ušetřila bych si spoustu stresu. Nemyslím tím samozřejmě utrácet za drahé stroje, které vás pak jen zabaví v koutě. Ale investice do pořádného parního napařovače na fixaci barviv nebo do stojanu na tisk může váš koníček posunout o level výš.

Například jeden extra praktický kus je vakuový stůl na tisk. Zní to jako sci-fi, ale doma si ho snadno postavíte, pokud sháníte starý vysavač a nějakou desku. Ale upřímně, já na to neměla trpělivost, a tak jsem sáhla po předem připraveném setu. Stálo mě to skoro 5 000 Kč, ale výsledky stály za to – žádné posunuté vzory, křišťálově čisté linie. Kdybych neměla tu půjčku, musela bych čekat další půlrok a mezitím bych zase zkoušela improvizovat s kuchyňskou utěrkou.

Co si půjčit a co raději ne

Nepůjčovala bych si na zbytečné dekorace nebo na obří zásoby materiálu, který nestihnu zpracovat. Naopak, na základní nástroje pro přípravu barviv a tisk to dává smysl, protože ty se vám vrátí v podobě radosti z tvorby a možná i pár prodaných kousků na jarmarku.

• Hrnce a nádoby – klidně staré z druhé ruky, ale musí být spolehlivé. Za novou nerezovou sadu dáte i 2 000 Kč.
• Stolní lis na tisk – pokud chcete opravdu precizní práci, levnější modely stojí od 3 000 Kč.
• Mlýnek na byliny – rozdrtit si vlastní indigo nebo duběnky vyžaduje pořádný elektrický mlýnek, ne ten na kávu.
• Šicí stroj – i když barvíte, stejně nakonec potřebujete ušít tašku nebo utěrku. Starý Singl z bazaru za pár stovek, nebo nový za 5 000 Kč.

A co ta půjčka prakticky?

Nebavím se tady o tom, abyste brali nějak