První láska na první ťukání
Všechno to začalo jednou sobotou na bazaru. Mezi porcelánovými slony a rezavými klíči stál on – krásný tmavě zelený psací stroj z padesátých let. Stál tam jako zapomenutý aristokrat, s klávesami plnými prachu a páčkou, která drhla. Koupila jsem ho za pár korun, jen tak pro radost. Jenže když jsem ho donesla domů a začala ho čistit, propadla jsem tomu naprosto. Dnes mám doma devět strojů a dílnu, o které se mi před dvěma lety ani nezdálo.
Proč obyčejná dílna nestačí
Restaurování psacích strojů není jako lepení rozbitého hrnku. Tady potřebujete přesnost hodináře a trpělivost mnicha. Zjistila jsem to, když jsem se pokusila vyčistit typové páky obyčejným benzínem. Výsledek? Pomačkané plechy a týden pláče. Dnes už vím, že bez pořádného vybavení se k těmhle kráskám ani nemá smysl pouštět.
Bez čeho se neobejdete
Moje první velká investice byl ultrazvukový čistič. Ty malé šroubky a páčky, které jsou uvnitř stroje, nejdou vyčistit kartáčkem. Věřte mi, zkoušela jsem to. Dále jsem potřebovala:
- Sadu hodinářských šroubováků – běžné šroubováky z hobby marketu jsou na tyhle mikrosoučástky jako používat krumpáč na šití.
- Kalibrovaný momentový šroubovák – každý šroubek má svůj přesný utahovací moment. Když to přeženete, praskne vám litinové pouzdro.
- Lupu se stojánkem – po pěti hodinách práce s klávesnicí začnete vidět dvojitě. Tahle věc vám zachrání zrak i nervy.
- Speciální oleje a maziva – ne žádný WD-40. Profesionální oleje na šicí stroje nebo hodinky stojí majlant, ale bez nich vám stroj nikdy nebude psát hladce.
- Pískovací komoru – na rámy, které mají víc koroze než kovu. Tahle věc mi změnila život.
- Profesionální ultrazvukovou čističku s vyhříváním (15 000 Kč)
- Pískovací komoru s kompresorem (18 000 Kč)
- Sadu diamantových pilníků a brusných hlavic (6 000 Kč)
- Stolní frézku na mosaz (14 000 Kč)
- Kvalitní lupy, osvětlení a odsávání prachu (12 000 Kč)
- Zásobu olejů, maziv a chemie (5 000 Kč)
- Speciální pneumatické nářadí (10 000 Kč)
Když jsem pochopila, že to nezvládnu s hrnečkem a hadříkem
Sedmý stroj, který jsem si přivezla z aukce, byl doslova ze stodoly. Byl celý zrezivělý, ale měl nádherný hlas a já věděla, že v něm dřímá něco výjimečného. Začala jsem ho rozebírat a uvízla jsem u pákového mechanismu. Bez pořádného nářadí jsem ho jen poškrábala. Tehdy mi došlo, že pokud to chci dělat pořádně, musím investovat. A nešlo o pár stovek. Mluvíme o částce, která pokryje profesionální vybavení.
Proč jsem sáhla po půjčce a nepočkala, až naspořím
Můžete si říkat: proč si prostě nepočkala? Protože restaurování není jen koníček, je to i byznys. Každý měsíc, kdy nemám pořádné vybavení, znamená, že odmítnu zakázky. Lidé mi nosí stroje po dědečkovi, které chtějí opravit, a já je musím posílat jinam. To mě štve. Půjčka na vybavení dílny mi dala možnost koupit vše najednou, sjednat si lepší ceny a hlavně začít pracovat hned. Když jsem si spočítala, kolik za měsíc vydělám na jedné renovaci, splátka byla směšná.
Na co jsem si vzala peníze a jak mi to změnilo práci
Vzala jsem si půjčku 80 000 Kč na tři roky. Znělo to děsivě, ale když jsem to rozpočítala, vyšlo mi, že mi stačí jedna renovace měsíčně navíc, abych vše bez problémů utáhla. Za ty peníze jsem pořídila:
První zakázka po koupi vybavení
Hned první týden po doručení nové pískovací komory mi zavolal pán z antikvariátu. Měl tam stroj z roku 1928, který