Před dvěma lety jsem začala dělat šperky z vinných korků. Ne, nedělám si legraci. Když jsem poprvé viděla náhrdelník z recyklovaného korku, myslela jsem, že je to nějaký hipsterský výmysl. Dneska mám doma dílnu, dva kilogramy zátek od známého sommeliera a objednávky od lidí, které jsem nikdy neviděla. A ano, na začátek jsem si musela půjčit. Protože lepenka, tavná pistole a nůžky fakt nestačí, když chcete dělat něco, co vypadá k světu.
Proč jsem vůbec začala s korkem
Korek je vlastně geniální materiál. Je lehký, voděodolný, dá se barvit, brousit, tvarovat a hlavně – je ho všude dost. Vinné zátky skončí v koši, a přitom stačí pár nástrojů a máte z nich třeba náušnice, přívěsky nebo dokonce kabelku. Jenže ouha – ruční vyřezávání korku nožem na máslo mě přestalo bavit po třetím zničeném kusu.
Zjistila jsem, že existuje něco jako půjčka na nástroje pro domácí tvorbu šperků z recyklovaných korkových zátek. Zní to jako jazykolam, ale ve skutečnosti je to docela praktická věc. Půjčíte si lupénkovou pilku, sadu brusných papírů, kulaté kleště, speciální raznice nebo i malý soustruh na korek. Vrátíte to, když víte, že vás to bude bavit dál, nebo to vrátíte a máte klid.
Co jsem si půjčila a co mi fakt pomohlo
Začala jsem s půjčkou na tři měsíce. Půjčovna v Praze mi dala základní sadu:
- Lupénková pilka s jemnými listy – na vyřezávání tvarů ze zátek. Bez ní bych dělala jen hranaté věci.
- Rotační bruska s příslušenstvím – smirkové kotouče, kartáčky, leštící kotoučky. To je zlatý grál. Korek po obroušení vypadá jako samet.
- Děrničky na kov – na dírky pro očka a řetízky. Normální děrovačka na papír se zlomí po pěti zátkách.
- Kleště na očka a kroužky – bez nich si zničíte nehty a stejně to nedrží.
- Formy na odlévání – silikonové mističky, do kterých zaléváte korkové drtě s pryskyřicí. To je trochu alchymie, ale baví mě to.
- Ochranné brýle a respirátor – korek je prach, pryskyřice jsou výpary. Tohle nešidit.
- Skalpel s výměnnými čepelemi – na dočišťování.
- Silikonové podložky – aby mi pryskyřice nezatvrdla na stole.
- Rukavice – nitrilové, ne latexové. Latex se s pryskyřicí rozpadne.
Celá půjčka mě vyšla na dva tisíce na tři měsíce. Kdybych si to kupovala, dám za to minimálně pět tisíc, a to nemluvím o tom, že bych půlku věcí vůbec nevyužila.
Jak jsem se dostala k práci s pryskyřicí
Korek samotný je fajn, ale šperky z něj jsou měkké. Časem se ošoupou, obarví se od oblečení, a hlavně – nedrží tvar. Tak jsem začala experimentovat s epoxidovou pryskyřicí. Půjčila jsem si váhy, silikonové formy a mixovací kelímky. A taky respirátor, protože pryskyřice není žádná sranda.
První tři pokusy byly katastrofa. Pryskyřice mi zůstala lepkavá, bublinky všude, korek se potopil. Ale pak jsem přišla na to, že korek je potřeba nejdřív napustit speciálním lakem, jinak ho pryskyřice nenasákne a udělá se kolem něj vzduchová kapsa. To mi nikdo neřekl. Musela jsem si to vygooglit a pak stejně zkoušet metodou pokus-omyl.
Co se vyplatí koupit, i když si půjčujete
I když si půjčím stroje, pár věcí si kupuju vlastní. Je to jako s pečením – plech si půjčíte, ale mouku si kupujete sami.
Kde se půjčka vyplatí a kde ne
Pokud děláte pět náušnic za rok, půjčovat si stroje nemá cenu. Kupte si lupénkovou pilku za tři sta a hotovo. Ale jakmile začnete dělat sady, prodávat na Etsy nebo na trzích, půjčka se vyplatí. Nejen kvůli ceně, ale hlavně proto, že si můžete vyzkoušet, co vám