Když jsem se poprvé zmínil, že chci točit animované filmy z kukuřičného škrobu, rodina si myslela, že jsem se zbláznil. Kamarád mi řekl, ať si radši koupím normální hlínu. Jenže já měl v hlavě jasnou vizi – hebké, téměř svítící postavičky, které se pod světlem rozpadají a zase tvoří. A víte co? Škrob je vlastně geniální materiál. Levný, dostupný a ekologický. Jenže abyste z něj udělali něco, co se hýbe a dá se točit, potřebujete vybavení. A to něco stojí.
Proč zrovna kukuřičný škrob a ne plastelína
Plastelína je fajn. Ale když ji ohříváte v ruce, mastí se, leskne se a pod kamerou se prostě chová divně. Kukuřičný škrob smíchaný s vodou a trochou glycerinu vytvoří konzistenci, která je jemná jako hedvábí. Navíc – a to je klíčové – po zaschnutí drží tvar, ale když ho zvlhčíte, zase povolí. Pro animaci je to jako sen. Můžete postavičku nechat „dýchat“, aniž byste ji museli po každém záběru předělávat.
Co jsem potřeboval jako první
Než jsem vůbec začal řešit půjčku, sedl jsem si s papírem a sepsal, co mi doma chybí. A byl to docela seznam:
- Kamera s manuálním ostřením – automatika vám u škrobu nepomůže, protože se leskne a matlá.
- Stativ s jemným posunem – potřebujete hýbat s kamerou po milimetrech, ne po centimetrech.
- Světla s difuzéry – škrob je citlivý na tvrdé světlo, okamžitě ztratí strukturu.
- Animacní software – použil jsem starý dobrý Dragonframe, ale i ten něco stojí.
- Podsvícená pracovní deska – abych viděl, co dělám, když postavičky leží na skle.
- Ušetřit se dá na: softwaru (open source alternativy), kabeláži, úložišti.
- Nešetřit na: světlech, objektivu, stativu s jemným posunem.
- Vyhnout se: půjčkám na „všechno najednou“. Radši kupovat postupně podle toho, jak projekt roste.
Součet byl někde kolem šedesáti tisíc. A to jsem ještě nekalkuloval materiál, barvy ani čas.
Jak jsem se rozhodl pro půjčku
Nejsem typ, co si půjčuje na dovolenou nebo na nový telefon. Ale tohle byl nástroj, ne spotřební zboží. Banky se na vás tváří mile, dokud neřeknete, že chcete peníze na „animaci z kukuřičného škrobu“. Pak se ptají, jestli nemám spíš živnostenský list na pohostinství. Nakonec jsem šel cestou nebankovní půjčky – vyšší úrok, ale rychlé jednání a nikdo se neptal, proč zrovna škrob.
Půjčil jsem si 70 000 Kč. Splátka mi vyšla na necelé dva tisíce měsíčně. Nebylo to příjemné, ale věděl jsem, že každý měsíc, kdy nebudu točit, mě to bude stát víc – na duši.
Co jsem koupil a co bych udělal jinak
Zpětně vidím, že jsem pár věcí přeplatil. Třeba stativ. Můžete mít levnější a stejně dobrý, pokud si k němu koupíte externí jemný posun. Naopak nelituju investice do světel. Dvě panelová LED světla s plynulou regulací teploty a difuzními rámy. To je gró. Bez toho bych z kukuřičného škrobu nikdy nedostal ten jemný přechod mezi fázemi.
Také jsem zjistil, že nepotřebuju drahý mikrofon. Animák z škrobu je vizuální záležitost. Zvuk jsem dodělal až později, když už film běžel na festivalu v Brně.
Jak se škrob chová před kamerou
Musím se přiznat – první týden jsem chtěl všechno vzdát. Škrob mi pod rukama praskal, lepil se na prsty a postavičky vypadaly jako z jiné planety. Pak jsem přišel na dvě věci. Za prvé, musíte pracovat v místnosti s vlhkostí kolem 50 %. Za druhé, každý den si připravíte čerstvou várku. Ne že by se zkazil, ale mění konzistenci. A kamera je nekompromisní.
Když jsem konečně natočil první plynulý pohyb – postavička zvedla ruku a škrob se přitom jemně natahoval jako karamel – málem jsem brečel. To byl ten moment, kdy jsem věděl, že ta půjčka nebyla chyba.