Přiznám se bez mučení: ještě před rokem jsem si myslel, že kvašení je jenom nějaká hipsterská záležitost pro lidi s příliš mnoha zavařovacími sklenicemi. Dneska mám v kuchyni tři demižony, dvě fermentační nádoby a manželka mě občas pozoruje, jako bych se chystal otevřít tajnou laboratoř. A všechno to začalo jedním pitím rybízové kombuchy s levandulí u kamaráda na zahradě.
Ten nápad, který nešel dostat z hlavy
Byl srpen, rybíz přezrálý, slunce pálilo a on mi podal sklenici něčeho, co chutnalo jako léto samo. Kyselé, ale jemné, s levandulí, která se objevila až na konci. Řekl jsem si: tohle chci dělat taky. A pak jsem si spočítal, co by mě to stálo, a trochu mě to přešlo.
Kvalitní fermentační nádoby, skleněné demižony, uzávěry s airlockem, pořádný refraktometr, chladicí box na řízenou fermentaci, plnička na lahve… najednou z toho bylo patnáct tisíc, a to jsem ještě neměl ani gram rybízu. Rozpočet domácnosti koukal jinam.
Proč jsem to nevzdal a šel do půjčky
Mohl jsem začít s jednou sklenicí od okurek. Jenže pokud chcete dělat kvašené nápoje opravdu pořádně a v nějakém rozumném objemu, potřebujete vybavení, které vám nezničí celou várku kvůli jedné kontaminaci. To není marnivost, to je hygiena.
Tak jsem si sedl k internetu a začal hledat. Nakonec jsem skončil u půjčky na vybavení pro domácí výrobu – ne u spotřebitelského úvěru na dovolenou, ale u cílené půjčky na konkrétní věc. A musím říct, že mi to celkem sedlo. Rozdělil jsem si to na splátky, které mi nevykolejí měsíční rozpočet, a vybavení mám doma dřív, než bych ho našetřil z běžných příjmů.
Co jsem vlastně koupil (a co bych dnes udělal jinak)
- Nerezová fermentační nádoba s kohoutkem – naprostá nutnost. Sklenice mi praskla hned druhou várku, protože jsem ji přeplnil.
- Refraktometr a pH metr – bez toho kvasíte poslepu. Tohle mi zachránilo minimálně tři várky před octem.
- Demižony a lahve s uzávěrem – druhá fermentace v lahvi je to, co dá nápoji bublinky. Koupil jsem jich víc, než jsem myslel, a nelituju.
- Plnička a hadičky – zní to jako přepych, ale stáčení hadičkou z výšky je nejlepší cesta k oxidaci a plesnivému rybízu.
Co bych dnes udělal jinak? Možná bych si půjčil o trochu víc a přidal chladicí skříň na řízenou fermentaci. Levandule je totiž citlivá potvora a při příliš vysoké teplotě zhořkne. Ale to už je detail, který doladím příště.
Recept, který mi vyšel napoprvé (skoro)
Rybízovou kombuchu s levandulí dělám takhle: uvařím silný čaj z černého čaje, osladím ho, nechám vychladnout a naočkuji scoby. Po sedmi dnech první fermentace přidám rozmačkaný červený rybíz a sušené levandulové květy – jen pár, opravdu stačí lžička na litr, jinak to chutná jako mýdlo. Nechám dva dny macerovat, přefiltruju a stáčím do lahví. Další tři dny při pokojové teplotě a pak do lednice.
První várka mi trochu vybouchla v kuchyni, protože jsem dal příliš mnoho cukru na druhou fermentaci. Dnes už vím, že míň je víc. A že levandule se má přidávat s respektem, ne s nadšením.
Co mi to dalo (a co ne)
Není to byznys. Zatím to není ani koníček, který by vydělával. Je to prostě radost – ráno se podívám na demižon, jestli bublá, a mám lepší den. Sousedé si už zvykli, že jim občas přinesu láhev, a manželka přestala řešit, že nám v kuchyni zabírá místo fermentační nádoba místo mikrovlnky.
Půjčka mi pomohla přeskočit fázi „začnu s tím, až našetřím“ a pustit se do toho rovnou. A upřímně? Kdybych to odkládal, rybíz