Ještě před třemi lety by mě nikdy nenapadlo, že budu trávit víkendy s hlínou pod nehty a řešit, jestli mám dost peněz na pořádnou pec. Vždycky mě bavilo dělat věci rukama, ale s terakotou to přišlo nějak samo. Začal jsem s pár kusy pro sebe, pak pro kamarády, a najednou tu byla hromada objednávek na funkční sošky – svícny, misky, stojánky na šperky, prostě věci, které něco dělají a zároveň vypadají dobře. A v tu chvíli jsem narazil na zeď. Na tu finanční.
Proč mi nestačila garáž a starý stůl
Terakota není jen tak. Vypálit ji pořádně znamená mít pec, která drží teplotu kolem 1000 °C. A to není žádná hračka z hobby marketu za pár stovek. K tomu hrnčířský kruh, který se netřese, stojan na sušení, police, kde se dá hlína skladovat, a taky pořádný odsávání, protože dýchat jemný prach z hlíny fakt nechcete. Můj původní setup – stará škopková vrtačka a trouba v kuchyni – byl tak akorát na první experimenty, ale na sériovou výrobu funkčních sošek to bylo k ničemu.
Jenže kde vzít třeba sto tisíc na vybavení, když teprve začínáte a máte na účtu spíš na nový filtr do vysavače než na keramickou pec?
Rozhodnutí, které mi změnilo dílnu
Dlouho jsem se tomu vyhýbal. Půjčka na podnikání mi zněla jako něco, co si berou lidi, co mají jasný byznysplán na pět let dopředu. Já měl jen pár sošek, které se líbily na trhu, a chuť do toho jít naplno. Nakonec jsem si řekl, že bez toho se nikam neposunu. A tak jsem si půjčil na vybavení dílny.
Nebylo to přes noc. Prošel jsem si několika nabídkami, srovnával podmínky a snažil se najít něco, co mě nezadusí splátkami. Nakonec to vyšlo. A dneska, když se dívám na tu svoji pec, vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí.
Co jsem si za půjčku pořídil a proč
Nebyl to žádný zbytečný přepych. Každá koruna šla do věcí, které mi reálně zvedly produktivitu a kvalitu.
- Keramická pec – největší investice, ale bez ní to nejde. Zvládnu v ní vypálit několik sošek najednou a mám jistotu, že teplota drží, jak má.
- Hrnčířský kruh – starý jsem prodal a koupil lepší. Rozdíl v tom, jak se s hlínou pracuje, je neuvěřitelný.
- Odsávací zařízení – zdraví na prvním místě. Prach z terakoty není sranda a štve mě, že jsem to neřešil dřív.
- Regály a sušící stojany – vypadá to jako banalita, ale když máte po dílně dvacet rozpracovaných sošek, uspořádání je klíčové.
- Nářadí na detail – vyřezávací očka, špachtle, houbičky, prostě drobnosti, které se nasčítají do několika tisíc.
Kolik to reálně stálo a jak jsem to splácel
Celkově jsem se dostal na částku kolem sto dvaceti tisíc. Půjčku jsem si rozložil na tři roky. Splátka mi vyšla zhruba na tři a půl tisíce měsíčně. Zní to jako dost, ale když jsem si spočítal, kolik jsem předtím utrácel za materiál, který jsem zkazil, a za pronájem cizí pece, vyšlo mi, že se to vrátí. A taky vrátilo. Aby ne, když teď prodávám sošky za ceny, které konečně odpovídají práci, kterou do nich dávám.
Nebudu vám lhát, první rok byl těsný. Musel jsem si hlídat každou korunu, ale díky tomu, že jsem měl vybavení doma, jsem mohl pracovat kdykoliv a dělat zakázky i večer po práci. To je něco, co bych s pronájmem dílny nikdy nedokázal.
Na co si dát pozor, když o půjčce na dílnu uvažujete
Neberte si půjčku na základě prvního inzerátu, co vám přijde do mailu. Já si prošel několika srovnávači a nakonec šel přímo za bankou, kde mám účet. Podmínky nebyly nejlepší na papíře, ale znám je a vím, že mě nepřekvapí žádnými skrytými poplatky na konci.
- Počítejte s rezervou – vždycky se něco posere. Mně se třeba první pec porouchala po půl roce a oprava