Ještě před třemi lety jsem měl v hlavě jen mlhavou představu o tom, že bych chtěl dělat kovové vitráže. Víte, ty industriální panely, kde se světlo láme přes barevné sklo vsazené do kovové mřížky. Vypadá to jednoduše, dokud nezjistíte, že k tomu potřebujete dílnu, která není jen sklípek s ponkem a truhlářskými svorkami.
První vitráž jsem vyrobil v garáži. Dopadlo to přesně tak, jak si dokážete představit. Křivé pájení, sklo prasklé v rohu, a já nad tím strávil tři víkendy. Bylo mi jasné, že pokud to chci dělat pořádně, potřebuju jiné vybavení. A na to jsem potřeboval peníze. Proto jsem si vzal půjčku na vybavení domácí dílny. Tady je moje zkušenost bez přikrášlování.
Proč jsem nešel do pronájmu dílny
Než jsem začal řešit půjčku, zkoušel jsem pronájem. Městská dílna pro kutily, dvě hodiny týdně, stroje na půjčení. Jenže kovové vitráže nejsou projekt na dvě hodiny. Když pájíte rám z mosazi nebo oceli a potřebujete ho sladit s broušeným sklem, pracujete v kusech, které se nedají rozpářet a znovu svařit během jedné směny. Potřeboval jsem mít věci rozložené na stole, jak jsem je nechal.
Doma jsem měl jen půlku garáže. Druhá půlka patřila sekačce a kolům. Řekl jsem si, že pokud do toho chci jít vážně, musím tu půlku proměnit v dílnu. A dílna znamená stroje, stoly, odsávání.
Co mi půjčka na dílnu vlastně koupila
Než jsem podepsal cokoli, sedl jsem si s papírem a sepsal, co bezpodmínečně potřebuju. Ne co bych chtěl, ale co mi umožní dělat vitráže bez toho, abych každou druhou práci zkazil.
- Pásová pila na kov – bez ní řežete profily ručně a nikdy nedostanete přesný úhel. Tohle byla první věc, kterou jsem koupil.
- Invertorová svářečka – na rámy z oceli. Mosaz pájím plynovým hořákem, ale ocelové rámy chtějí svářečku.
- Stojanová vrtačka – do kovu se s ruční vrtačkou trápíte a díry utíkají. Stojan je rozdíl mezi amatérem a člověkem, který ví, co dělá.
- Bruska a sada kotoučů – na zarovnání svarů a hran. Bez ní je rám hrubý a sklo do něj nepadne.
- Pracovní stůl s ocelovou deskou – pájení na dřevě je oheň. Tohle není volba, je to nutnost.
- Odsávání a filtry – pájení a broušení kovu dělá svinstvo, které nechcete dýchat. Tady jsem nešetřil a nelituju.
Celkem to vyšlo na částku, kterou jsem našetřit nedokázal. Půjčka byla jediná cesta, jak to zvládnout během jednoho roku, ne pěti. A hlavně, koupil jsem si čas. Kdybych šetřil, přišel bych o roky.
Na co jsem u půjčky narazil
Nebudu vám tvrdit, že to bylo bez bolesti. Půjčka na vybavení domácí dílny se bankám nevysvětluje snadno. Nepůjčujete si na auto ani na bydlení. Je to spotřební úvěr na stroje, které nemají takovou tržní hodnotu jako nový vůz.
Musel jsem doložit, že to není jen rozmar. Připravil jsem si seznam strojů s cenami, odhad nákladů na materiál a hlavně jsem ukázal, že už mám rozpracované zakázky. Tři lidé mi už tehdy řekli, že si vitráž ode mě koupí. Nebylo to mnoho, ale stačilo to na to, abych bance ukázal, že to není hobby na víkend, ale reálný plán.
Co bych dnes udělal jinak? Rozhodně bych si nenechal vybavení dodávat postupně. Nakoupil jsem nejdřív levnější věci a dražší stroje jsem odkládal. Jenže právě ty dražší mi chyběly nejvíc. Půjčka má smysl, když z ní koupíte to, co vás posune. Ne hromadu drobností.