Jak jsem zjistil, že fermentace není jen pro hipíky z hor

Přiznám se bez mučení: ještě před dvěma lety jsem si pod slovem „fermentace“ představoval zavařovačky s něčím podezřelým, co bublá v rohu kuchyně a manželka se na to tváří podezřívavě. Dneska mám na lince tři sklenice pastinákové pasty s kysaným zelím a sousedé se ptají, jestli neprodávám. Není to žádná věda, ale pár pomůcek to chce. A protože nejsem miliardář, řešil jsem to půjčkou.

Proč zrovna pastinák a zelí

Pastinák je ta zapomenutá kořenová zelenina, kterou babička dávala do vývaru a nikdo po ní neštěkl. Jenže on je sladký, oříškový a při fermentaci udělá neskutečnou věc – začne chutnat jako něco mezi křenem a pečeným česnekem. Když ho smícháte s pořádně kysaným zelím, dostanete pastu, která je ostrá, slaná, trochu zeměpodobná a naprosto návyková. Mažu to na chleba, přidávám do polévek a jednou jsem to dal i do rajské. Doporučuju.

Co všechno jsem potřeboval a co jsem si půjčil

Tady je seznam věcí, které jsem řešil půjčkou, protože kupovat je kvůli jedné sezóně mi přišlo jako hloupost. A hele – půjčka na pomůcky pro domácí výrobu fakt není sci-fi. Některé e-shopy nabízejí splátky, jiné půjčky na vybavení domácnosti a kuchyňské potřeby. Stačí se rozumně rozhodnout.

    • Fermentační sklenice s jednosměrným ventilem – klasika. Bez nich to jde, ale s nimi je to bezpečnější a já jsem nervák.
    • Kuchyňský robot s výkonným motorem – pastinák je tvrdý jako diplomat. Můj starý mixér to vzdal po dvou dávkách. Půjčil jsem si pořádný kus a rozdíl je znát.
    • Kuchyňská váha s přesností na gramy – solení je alchymie. Tady se nehraje na od oka.
    • Nerezový pěchovací nástroj – abych zelí a pastinák pořádně udusal do sklenice bez bublin.
    • PHT metr nebo alespoň pH papírky – zní to jako chemie ze střední, ale je to jediná jistota, že vám to nezačne tvořit něco, co byste nechtěli jíst.

Jak jsem to finančně vymyslel

Nejdřív jsem chtěl všechno koupit naráz. Pak jsem si sedl, spočítal to a řekl jsem si, že za ty peníze můžu jet na dovolenou. Takže jsem si vzal menší půjčku – ne na celé vybavení, ale na to nejdůležitější: robot, sklenice a váhu. Zbytek jsem sehnal z půjčovny kuchyňských potřeb a od známého, který fermentuje už roky a má doma tři police plné věcí, o kterých tvrdí, že „to jednou budu potřebovat“. Měl pravdu.

Postup, který mi funguje

Nejsem žádný guru, ale tuhle verzi dělám opakovaně a vždycky vyjde. Pastinák oloupu, nakrájím na menší kusy a krátce povařím – jen aby změkl, ne aby se rozpadl. Kysané zelí si buď koupím poctivé od farmáře, nebo si ho naložím sám. Poměr je zhruba 2 díly pastináku na 1 díl zelí. Přidám sůl – asi 2 % hmotnosti celé směsi – a špetku kmínu. Všechno pěchuju do sklenice, aby bylo potopené, a nechám fermentovat při pokojové teplotě asi týden. Pak přesunu do lednice a nechám dozrát další dva týdny. Výsledek je pikantní, kyselý, slaný a já ho jím lžící přímo ze sklenice, když mě nikdo nevidí.

Pozor na jednu věc

Fermentace je živý proces a občas dělá, co chce. Když se na hladině objeví bílý film, je to většinou kvasinky – normální věc. Když je film růžový, černý nebo chlupatý, vyhodit a začít znovu. A hlavně – všechno, co jde do sklenice, musí být čisté a suché. Žádné zbytky z linky. To je jediné pravidlo, které fakt nepřekračuju.

Stojí to za to?

Půjčka mě vyšla na pár tisíc a zaplatil jsem ji za tři měsíce. Za tu dobu jsem vyrobil asi dvacet sklenic pasty, z toho polovinu rozdal a polovinu snědl. Kdybych si všechno kupoval, trvalo by mi to déle a možná bych to vzdal. Takhle