Ještě před pár lety bych se smál, kdyby mi někdo řekl, že budu doma stavět dřevěné dinosaury s pohyblivými čelistmi. Dneska mám v garáži tři rozestavěné raptory, hromadu pilin v ponožkách a jednu úvěrovou smlouvu, kterou jsem si musel vzít, abych to vůbec rozjel. A víte co? Nelituju ani koruny.

Jak jsem se do toho vůbec dostal

Začalo to nevinně. Syn dostal k narozeninám knížku o mechanických dinosaurech a já si řekl, že mu jednoho vyřežu. Jenže když jsem zjistil, co všechno k tomu potřebuju, málem jsem to zabalil. Pásová pila, pořádná frézka, soustruh na kloubky čelistí, svěrky, kvalitní vrtačka… moje stará čínská vrtačka z devadesátek by to nezvládla ani omylem.

Proč půjčka a ne šetření

Mohl jsem rok šetřit a pak začít. Ale znáte to – když vás něco chytne, chcete začít hned. Navíc jsem měl rozjetou zakázku od známého, který viděl můj první prototyp a chtěl tři kusy pro svou kavárnu. Takže jsem potřeboval vybavení hned, ne za rok.

Prošel jsem si pár nabídek a nakonec vzal půjčku na vybavení domácí dílny. Nebyla to velká částka, asi jako ojetá Felicie, ale stačilo to na solidní základ.

Co jsem za to pořídil

    • Pásovou pilu na přesné řezy – bez ní bych ty čelisti nevykouzlil
    • Stolní frézku se sadou fréz
    • Ponornou pilu na vnitřní výřezy
    • Pořádný svěrák a sadu svěrek
    • Digitální posuvku – tu jsem podcenil a pak litoval
    • Hromadu kvalitní březové překližky

    Pohyblivé čelisti – kde to bolí

    Největší oříšek nejsou samotné čelisti, ale mechanismus, který je ovládá. Musí být dost citlivý, aby se dalo plynule „kousat“, a zároveň dost pevný, aby to přežilo dětské ruce. Nakonec jsem použil kombinaci táhel a malých dřevěných ozubených kol, která jsem si vyřezal sám.

    Tady se hodila ta frézka. Bez ní bych ozubení nedokázal udělat dost přesně a všechno by se zasekávalo. První pokus skončil tak, že dinosaurus otevřel tlamu a už ji nezavřel. Syn se smál, já ne.

    Pár věcí, které bych udělal jinak

    • Koupil bych si hned lepší svěrky – ty levné kloužou a ničí materiál
    • Nešetřil bych na pilových listech, tupý list je nejdražší věc na světě
    • Udělal bych si pořádný odsávání pilin dřív, než mi to zavalí celou garáž

Vyplatilo se to?

První zakázka se zaplatila skoro sama a syn má doma dinosaura, který skutečně hýbe čelistí, když ho držíte za páčku na hřbetě. Sousedé si myslí, že jsem blázen, manželka si na piliny na podlaze už zvykla. A já mám konečně dílnu, o které jsem roky mluvil jen u piva.

Jestli o něčem podobném uvažujete, řeknu vám jednu věc: půjčka má smysl jen tehdy, když víte, že vám vybavení vydělá nebo aspoň zaplatí sebe sama. U mě to vyšlo. Ale znám kluky, kteří si půjčili na mašiny, udělali jednoho koníčka a teď splácejí frézku, na kterou se práší. Takže hlavu vzhůru a počítat.