Když jsem před dvěma lety začal dělat šperky z recyklovaných dřevěných korálků, myslel jsem si, že mi bude stačit pár kleštiček a jehla s nití. No… nebude. První měsíc jsem si půjčoval vrtačku od souseda, druhej měsíc jsem zjistil, že mi chybí lupínková pila na drobný detail, a třetí měsíc jsem stál v obchodě s hobby potřebami a koukal na cenu za brusný bubínek, jako bych viděl UFO.
Začalo to jednou korálkou z jabloně
Můj táta má na zahradě starou jabloň, kterou každý rok prořezává. Větve končily na kompostu, dokud mě nenapadlo je rozřezat na kolečka a udělat z nich korálky. První náhrdelník byl hroznej – korálky nestejně tlustý, díry křivý, povrch drsnej jak struhadlo. Ale někde v tom procesu mě to chytlo. A s tím přišel problém: čím víc jsem chtěl dělat hezčí věci, tím víc nářadí jsem potřeboval.
Kde se dá půjčit a kde ne
Nejdřív jsem zkusil klasickou cestu – zeptat se známých. Strejda měl vrtačku, kamarádka z výtvarky zase mikrobrusku. Jenže půjčovat si pořád dokola je otrava a taky trochu trapárna, když si člověk třikrát za měsíc píše o to samý. Tak jsem začal hledat, jestli se u nás dá půjčit nářadí systematičtěji.
- Místní půjčovny nářadí – vo tom jsem vůbec nevěděl. Většina menších měst má půjčovnu, kde se dá sehnat vrtačka, pila, bruska. Cena za víkend je často nižší než jedna návštěva hospody.
- Komunitní dílny a makerspace – v Praze a Brně jich pár je. Zaplatíte měsíční členství a máte přístup k dílně, kde je i leccos na drobnou práci se dřevem. Pro mě to bylo zjevení.
- Sousedské skupiny na Facebooku – zní to banálně, ale funguje to. Napsal jsem do skupiny naší čtvrti, jestli někdo nemá lupínkovou pilu. Ozvaly se tři lidi. Jedna paní mi ji dokonce nechala tejden.
- Vlastní: dobrý ruční pilník, smirkový papír různých hrubostí, kvalitní vrtáky do dřeva, lak nebo olej na povrchovou úpravu. Tohle používáte pořád a půjčovat si to je zbytečný.
- Půjčit: vrtačku nebo stojanovou vrtačku, lupínkovou pilu, brusku s flexibilním hřídelem, soustruh na dřevo. Tohle potřebujete nárazově a cena je vyšší.
Malá půjčka, který se vyplatí
Pak přišla chvíle, kdy jsem chtěl jít dál – koupit si pořádnou mikrobrusku s flexibilním hřídelem. Stála kolem tří tisíc. Pro někoho nic, pro mě tehdy dost. Zvažoval jsem, jestli si nevzít malou půjčku, ale nakonec jsem to vyřešil jinak: domluvil jsem se s půjčovnou na delším pronájmu za zvýhodněnou cenu a mezitím si na ni vydělal prodejem prvních náhrdelníků. Trvalo to dýl, ale aspoň jsem si ověřil, že mě to fakt baví a nevyhodím peníze oknem.
Pointa je jednoduchá: u domácí tvorby šperků z recyklovaných korálků se vyplatí půjčovat, dokud si nejste jistí, že to myslíte vážně. Vrtačka za pár stovek z půjčovny udělá stejnou práci jako ta za pět tisíc. A když vás to po pár měsících přestane bavit, nemáte doma hromadu nářadí, který akorát zabírá místo ve skříni.
Co si půjčit a co si radši koupit
Po dvou letech mám celkem jasno v tom, co má smysl mít vlastní a co ne:
A jedna praktická rada na závěr – než si něco půjčíte, zeptejte se, jestli k tomu dostanete i příslušenství. Jednou jsem si půjčil vrtačku, ale už ne větev do stojanu. Strávil jsem pak hodinu tím, že jsem si ji musel improvizovaně vyrobit ze starýho prkna. A to mě fakt nebavilo.