Když jsem před dvěma lety začal dělat šperky z recyklovaných dřevěných korálků, myslel jsem si, že mi bude stačit pár kleštiček a jehla s nití. No… nebude. První měsíc jsem si půjčoval vrtačku od souseda, druhej měsíc jsem zjistil, že mi chybí lupínková pila na drobný detail, a třetí měsíc jsem stál v obchodě s hobby potřebami a koukal na cenu za brusný bubínek, jako bych viděl UFO.

Začalo to jednou korálkou z jabloně

Můj táta má na zahradě starou jabloň, kterou každý rok prořezává. Větve končily na kompostu, dokud mě nenapadlo je rozřezat na kolečka a udělat z nich korálky. První náhrdelník byl hroznej – korálky nestejně tlustý, díry křivý, povrch drsnej jak struhadlo. Ale někde v tom procesu mě to chytlo. A s tím přišel problém: čím víc jsem chtěl dělat hezčí věci, tím víc nářadí jsem potřeboval.

Kde se dá půjčit a kde ne

Nejdřív jsem zkusil klasickou cestu – zeptat se známých. Strejda měl vrtačku, kamarádka z výtvarky zase mikrobrusku. Jenže půjčovat si pořád dokola je otrava a taky trochu trapárna, když si člověk třikrát za měsíc píše o to samý. Tak jsem začal hledat, jestli se u nás dá půjčit nářadí systematičtěji.

    • Místní půjčovny nářadí – vo tom jsem vůbec nevěděl. Většina menších měst má půjčovnu, kde se dá sehnat vrtačka, pila, bruska. Cena za víkend je často nižší než jedna návštěva hospody.
    • Komunitní dílny a makerspace – v Praze a Brně jich pár je. Zaplatíte měsíční členství a máte přístup k dílně, kde je i leccos na drobnou práci se dřevem. Pro mě to bylo zjevení.
    • Sousedské skupiny na Facebooku – zní to banálně, ale funguje to. Napsal jsem do skupiny naší čtvrti, jestli někdo nemá lupínkovou pilu. Ozvaly se tři lidi. Jedna paní mi ji dokonce nechala tejden.

    Malá půjčka, který se vyplatí

    Pak přišla chvíle, kdy jsem chtěl jít dál – koupit si pořádnou mikrobrusku s flexibilním hřídelem. Stála kolem tří tisíc. Pro někoho nic, pro mě tehdy dost. Zvažoval jsem, jestli si nevzít malou půjčku, ale nakonec jsem to vyřešil jinak: domluvil jsem se s půjčovnou na delším pronájmu za zvýhodněnou cenu a mezitím si na ni vydělal prodejem prvních náhrdelníků. Trvalo to dýl, ale aspoň jsem si ověřil, že mě to fakt baví a nevyhodím peníze oknem.

    Pointa je jednoduchá: u domácí tvorby šperků z recyklovaných korálků se vyplatí půjčovat, dokud si nejste jistí, že to myslíte vážně. Vrtačka za pár stovek z půjčovny udělá stejnou práci jako ta za pět tisíc. A když vás to po pár měsících přestane bavit, nemáte doma hromadu nářadí, který akorát zabírá místo ve skříni.

    Co si půjčit a co si radši koupit

    Po dvou letech mám celkem jasno v tom, co má smysl mít vlastní a co ne:

    • Vlastní: dobrý ruční pilník, smirkový papír různých hrubostí, kvalitní vrtáky do dřeva, lak nebo olej na povrchovou úpravu. Tohle používáte pořád a půjčovat si to je zbytečný.
    • Půjčit: vrtačku nebo stojanovou vrtačku, lupínkovou pilu, brusku s flexibilním hřídelem, soustruh na dřevo. Tohle potřebujete nárazově a cena je vyšší.

A jedna praktická rada na závěr – než si něco půjčíte, zeptejte se, jestli k tomu dostanete i příslušenství. Jednou jsem si půjčil vrtačku, ale už ne větev do stojanu. Strávil jsem pak hodinu tím, že jsem si ji musel improvizovaně vyrobit ze starýho prkna. A to mě fakt nebavilo.