Je to už pár měsíců, co mě poprvé napadlo, že bych mohl zkusit vyrobit dřevěné mechanické marionety. Ne ty klasické s vodícími nitěmi, ale s magnetickým ovládáním. Zní to bláznivě? Možná. Ale když jsem viděl jedno video na YouTube, kde chlapík na dálku ovládal loutku pomocí magnetů ukrytých v podlaze, věděl jsem, že to musím zkusit taky. Jenže jsem bydlel v malém bytě a moje „dílna“ byla vlastně jen balkon. A tak jsem začal hledat, kde si půjčit pořádné vybavení.
Proč vůbec uvažovat o půjčce dílny
Když jsem si spočítal, kolik by stálo koupit si vlastní soustruh, frézku, pásovou pilu a všechny ty další věci, málem jsem to vzdal. Jenže pak mě kamarád upozornil na možnost půjčit si vybavenou dílnu na hodiny. V Praze a Brně už existuje několik míst, kde si zaplatíte členství nebo jednorázový pronájem a máte přístup ke strojům, které byste si domů nikdy nepořídili. A co víc – často vám tam někdo i poradí.
Co jsem potřeboval pro magnetické marionety
Nejdřív jsem si musel ujasnit, co vlastně budu vyrábět. Magnetické ovládání znamená, že v těle loutky jsou ukryté malé neodymové magnety a pod ní je deska s cívkami nebo jinými magnety, které reagují na ovládací panel. Mechanika musí být přesná, jinak se loutka třese nebo nedrží polohu. Proto jsem potřeboval:
- Pásovou pilu na hrubé nařezání dřevěných špalíků – ideálně buk nebo javor.
- Soustruh na dřevo pro kulaté klouby a hlavu, aby všechno sedělo jako přesný stroj.
- Frézku na drážky pro magnety a vnitřní mechanismy.
- Vrtačku se stojanem a sadou přesných vrtáků.
- Pájecí stanici – potřeboval jsem připájet cívky a ovládací elektroniku.
- Hoblovku a brusku na dokončení povrchu.
Když jsem ten seznam ukázal majiteli jedné půjčovny v Holešovicích, jen se zasmál a řekl: „Tak to jsi tady správně.“
Jak jsem si půjčení vybavení domácí dílny zařídil
První krok byl najít dílnu, která není jen pro kutily, ale i pro loutkáře. Narazil jsem na projekt Dílna na dřevařskou tvorbu, kde měli i malý oddíl pro jemnou mechaniku. Cena byla přijatelná – za víkend jsem zaplatil něco přes dva tisíce korun a měl jsem přístup ke všemu včetně materiálu. Musel jsem ale projít krátkým školením, aby mi půjčili frézku a soustruh. To je standard, protože nechtějí, abyste si uřízli prst.
Co mi ale na začátku nikdo neřekl: že magnety a dřevo spolu nevycházejí úplně snadno. Neodymové magnety jsou silné, ale křehké. Když jsem je chtěl zasadit do dubového kloubu, praskly mi hned dva. Musel jsem přejít na měkčí dřevo a magnety zalévat epoxidem. Tohle je přesně ten typ rady, kterou vám žádný návod na internetu neřekne – musíte si to prostě vyzkoušet.
Co mě překvapilo při samotné výrobě
Čekal jsem, že nejtěžší bude elektronika. Ale nakonec mě nejvíc potrápily klouby. Aby marioneta fungovala plynule, musí mít každý kloub vůli tak akorát – ani těsnou, ani volnou. Zkoušel jsem to na soustruhu šestkrát, než jsem trefil správný průměr. Dřevo při obrábění pracuje, takže jsem musel nechat milimetr navíc a pak ho dobrousit ručně.
Zajímavé taky bylo, jak se magnetické pole chová, když je loutka blízko kovového stolu. Musel jsem si pod desku dát dřevěnou podložku, jinak se mi magnety přitahovaly k pracovnímu stolu a loutka se mi „lepila“ na místo. Malý detail, ale málem mi zničil celý prototyp.
Vyplatí se půjčovat si dílnu opakovaně?
Popravdě, po třech víkendech v půjčené dílně už jsem věděl, že u mě doma není šance mít takový provoz. Ale zároveň mi to dalo odvahu zkusit si doma menší věci – třeba jen vyřezávání a broušení. Půjčování mi umožnilo testovat nápady, které bych si jinak nikdy nedovolil. A taky jsem poznal partu lidí, kteří dělají podobné experimenty. Jeden kluk tam třeba stavěl loutku, která tančí na základě zvukových v