Seděl jsem na Facebooku, scrolloval jsem a najednou na mě vyskočila fotka nádherné vitráže od jedné holky z Ostravy. Byla to růže, klasika Tiffany, a já si řekl: „Tohle chci dělat taky.“ Jenže pak jsem si začal zjišťovat, co všechno k tomu vlastně potřebuju, a málem mě trefil šlak. Bruska na sklo, páječka, měděná fólie, cín, tavidlo, brusné kameny, sklo samotné… A to ani nemluvím o tom, že než se dopracujete k nějakému rozumnému výsledku, zničíte hromadu materiálu. Tenkrát jsem měl v peněžence sotva na dvě piva a půjčka na pomůcky mi přišla jako dobrý nápad.
Proč mě to vlastně chytlo
Celý život mě baví dělat věci rukama. Kdysi jsem stavěl modely letadel, pak přišly na řadu hodinky, no a teď jsem potřeboval něco, co mě bude opravdu bavit a zároveň mě u toho bude bolet záda. Tiffanyho vitráže jsou přesně ten typ koníčku, kde strávíte u stolu šest hodin, ani nevíte jak, a výsledek je křehký, barevný a trochu nedokonalý. První pokusy byly hrozné, samozřejmě. Sklo mi praskalo, cín mi stříkal na všechny strany a moje „kytička“ vypadala spíš jako rozšlápnutá hvězdice. Ale právě to mě donutilo investovat do pořádných pomůcek.
Co všechno jsem musel pořídit
Než jsem se rozhodl pro půjčku, udělal jsem si tabulku. Reálnou, ne vysněnou. A vyšlo mi, že se základním vybavením se dostanu někam mezi 15 a 25 tisíci korunami. Tady je seznam toho, co jsem nakonec kupoval:
- Brusska na sklo – bez ní to nejde, ruční smirkování je utrpení a okraje jsou pak křivé.
- Páječka s regulací teploty – ta moje za pětistovku z hobby marketu shořela po týdnu.
- Měděná fólie – role není drahá, ale spotřebuje se rychleji, než čekáte.
- Cín a tavidlo – tady se nevyplatí šetřit, levný cín dělá ošklivé bulky.
- Sklo – a to je kapitola sama pro sebe. Barevné sklo od výrobců jako Youghiogheny nebo Kokomo stojí klidně 600 Kč za čtvereční stopu.
- Šablony, kopírovací papír, fixy – zdánlivě drobnosti, ale nasčítá se to.
- Pracovní deska a podložka – aby vám doma nezůstaly stopy po pájení.
Když jsem to sečetl, bylo mi jasné, že z výplaty to neušetřím, ani kdybych měsíc jedl jen rohlíky. A tak jsem začal googlit půjčky. Nebyl jsem si jistý, jestli mi vůbec nějakou dají, protože nemám zrovna nejlepší historii s kreditkami. Nakonec jsem zkusil online srovnávač a dostal jsem nabídku od menší nebankovní společnosti. Úrok nebyl nejnižší, ale splátka 1200 Kč měsíčně se dala zvládnout.
Jak to dopadlo
Trvalo mi asi tři měsíce, než jsem se s novým vybavením naučil pracovat. První opravdu povedená vitráž byl motýl pro mámu k narozeninám. Dneska už prodávám menší zakázky na Etsy a půjčku jsem splatil předčasně. Není to o tom, že by půjčka byla super řešení pro každého. Ale pokud víte, že vás to chytne a budete u toho sedět každý večer, vyplatí se do toho jít. Jen si předtím spočítejte, kolik vás to fakt bude stát, a nepůjčujte si víc, než unesete.