Přiznám se, že ještě před dvěma lety by mě napadlo, že budu doma ve sklepě sušit cvrčky a míchat je s mandlovým máslem. Dneska je to moje denní rutina a k mé velké radosti i zdroj příjmů. Když jsem začínala, narazila jsem na docela zásadní problém – vybavení na domácí výrobu jedlých hmyzích proteinových tyčinek není zrovna levné. Sušička, mlýnek na hmyz, formy, vakuovačka a hlavně pořádný mixér, který utáhne i tu nejtužší směs. To všechno najednou dá dohromady částku, která mě ze začátku dost vystrašila.
Možná to znáte. Máte nápad, chutná vám to, věříte v to, ale bankovní účet říká něco jiného. Já jsem to vyřešila tak, že jsem si vzala poměrně malou, ale dobře cílenou půjčku. Nechtěla jsem brát velký úvěr, protože jsem si nebyla jistá, jak rychle se mi investice vrátí. Nakonec jsem si vybrala částku zhruba na půl roku provozu, kdyby náhodou prodej hned nestartoval. A víte co? Ta jistota, že mám na nákup kvalitního vybavení, mi dala úplně novou energii.
Co všechno jsem si za půjčku pořídila a proč
Když si řeknete „vybavení na hmyzí proteinovky“, možná si představíte nějakou těžkou industriální mašinérii. Opak je pravdou. Pro domácí výrobu v malém množství potřebujete hlavně tři klíčové věci, na kterých nechcete šetřit.
1. Profesionální sušička na ovoce a zeleninu (nebo spíš na hmyz). Tohle je základ. Syroví cvrčci nebo sarančata musí projít nízkoteplotní sušárnou, aby si zachovali živiny a získali křupavou texturu. Koupila jsem sušičku s osmnácti tácy a s regulací teploty. Někdo suší na 60 stupňů, já zjistila, že nejlepší je pomalejší sušení na 40–45 stupňů, aby si hmyz zachoval máslovou chuť. Bez této mašiny to nejde, ale pozor – obyčejná sušička z hypermarketu vám na to stačit nebude. Chce to větší výkon a rovnoměrné proudění vzduchu.
2. Výkonný mixér nebo mlýnek. Tady jsem udělala chybu na začátku, když jsem zkoušela rozmixovat sušené cvrčky v běžném kuchyňském robotu. Výsledkem byl prach, který vypadal spíš jako stavební sutina. Nakonec jsem si pořídila pořádný stolní mixér s nerezovými noži a dvoukilowattovým motorem. Ten už si poradí i s tvrdými krovkami a vytvoří jemnou moučku, kterou pak míchám s ovesnými vločkami, kokosovým olejem a medem.
3. Vakuová balička a formy. Možná si řeknete, že to je detail, ale pro mě je to to nejdůležitější pro image. Tyčinky musí vypadat profesionálně. Balení ve vakuu nejen prodlouží trvanlivost, ale když na obal dáte pěknou etiketu s logem, vypadá to, jako byste měli malou firmu, ne kuchyňskou linku na sídlišti. Formy na silikonové tyčinky jsou levné, ale skvělé – lehce se z nich vyklápí a nemusíte je vymazávat.
Jak jsem uvažovala nad úvěrem, ať to neskončí katastrofou
Vím, že slovo „půjčka“ u spousty lidí vyvolává nervozitu. Já jsem si ale řekla, že to beru jako podnikatelský vstupní kapitál. Nechtěla jsem jít do nějaké rychlopůjčky s úrokem přes tisíc procent. Vybrala jsem si klasickou spotřebitelskou půjčku přes internetové srovnávače, kde jsem si nejdřív udělala průzkum. Důležité je sledovat nejen úrok, ale RPSN (roční procentní sazba nákladů). U mě to vyšlo na nějakých 12 % ročně, což v dnešní době není zlé.
Ale hlavně jsem si spočítala, kolik tyčinek musím prodat měsíčně, abych splátku (která mi vycházela okolo 2 500 Kč) zaplatila a ještě něco vydělala. Vyšlo mi to na 100 kusů měsíčně. To je zhruba 3–4 tyčinky denně. Dneska prodávám přes e-shop a na farmářských trzích, takže 100 kusů je pro mě otázka jednoho víkendu. Ale ta matematika před začátkem mi dala klid.
Ještě jedna důležitá věc – domácí výroba jídla a hmyzu podléhá hygienickým předpisům. Než jsem začala, musela jsem se zaregistrovat na krajské hygienické stanici a projít školením. Nejde o nic hrozného, ale spousta lidí na to zapomíná a pak