Proč zrovna vitráže a Tiffany? Začalo to kouzlem barevného skla
Když jsem poprvé uviděla tu lampu s motýly v antikvariátu, ztuhla jsem. Tyrkysová, zlatá a rubínová sklíčka se do sebe zakusovala jako by tančila. Prodavač říkal něco o technice Tiffany, o měděném pásku a pájení. A já věděla jen jedno – chci to umět taky. Doma jsem pak začala zkoušet malé věci: podtácky, krabičky, malá okénka do rámečku. Jenže pak přišla ta fáze, kdy materiál došel, sklo stojí majlant a pájka je dražší než letenka do Londýna. A hlavně, kde to všechno dělat? Kuchyňský stůl přestal stačit, když mi malý kousek skla spadl na linoleum a udělal do něj důlek. Manžel jen povzdechl: „Potřebuješ ateliér.“ A já si uvědomila – potřebuju půjčku.
Půjčka na sen o ateliéru: proč to nebyl impulzivní krok
Nebyla to žádná rychlovka. Měsíc jsem seděla s kalkulačkou a sepisovala, co všechno budu potřebovat. Nejdřív mě napadlo, že si pronajmu nějakou místnost v suterénu, ale pak mi došlo – proč platit nájem, když můžu tu investici dávat do vlastního? Půjčka na zřízení domácího ateliéru na výrobu vitráží a Tiffany lamp se ukázala jako ta nejchytřejší cesta. Dneska už vím, že to nebyl rozmar, ale logický krok. Protože když děláš něco srdcem, chceš to dělat pořádně, ne v provizoriu.
Co všechno ta půjčka pokryla? Nebyla to jen sklenička
Lidi si myslí, že na vitráže stačí sklo a řezačka. Kdepak. Pojďme si to rozebrat, protože přesně tohle jsem musela zdůvodnit bance (a hlavně sama sobě):
- Pracovní stůl s vibrační podložkou – aby se sklo při řezání nehýbalo a já nepřišla o prsty. Stálo to skoro 12 000 Kč, ale bez toho to nejde.
- Pájecí stanice a měděné pásky – kvalitní páječka s regulací teploty je základ. Levná vám připálí sklo a lampa bude vypadat jak z blešího trhu.
- Skladovací regály a boxy na sklo – měla jsem pět krabic od bot, sklo se tříštilo a já plakala. Teď mám udělaný systém podle barev a tlouštěk.
- Osvětlení – věřte nebo ne, bez denního světla a LED pásků u stolu nepoznáte, jestli máte tyrkysovou nebo mořskou zelenou. Koupila jsem lampy a difuzéry za 3 500 Kč.
- Malá sklenářská pec na fusing – tady jsem se rozhodla, že zkusím i techniku tavení skla. Půjčka mi dovolila koupit použitou pec za 18 000 Kč z inzerátu.
Jak jsem se vykašlala na „počkám až budu mít hotovo“
Celý život jsem byla typ, co šetří a šetří, a pak přijde inflace a cena je jinde. U skla to platí dvojnásob. Když jsem viděla, že cena barevného skla z amerických dílen (jako Spectrum nebo Uroboros) od minulého roku stoupla o 30 %, řekla jsem si: „Teď, nebo nikdy.“ Půjčka na zřízení domácího ateliéru mi umožnila nakoupit materiál za ceny, které už se nevrátí. Mám doma dvě bedny opálového skla, perleťové odstíny a zlatý dichroický sklo, které jsem si vždycky přála. A hlavně – začala jsem hned. Už za tři týdny od podpisu smlouvy jsem pájela první Tiffany lampu v novém ateliéru.
Prvních 5 lamp a proč to stálo za to
První lampa byla křivá. No dobře, záměrně říkám „vintage“. Druhá už byla skoro hezká. A třetí, čtvrtá a pátá? Ty už jsem prodala. Ano, prodala. Po dvou měsících jsem vydělala na náklady na půjčku na další tři měsíce. A to jsem ještě neuměla točit kliky na Facebooku. Kdybych čekala, až našetřím, ztratila bych ten momentum a možná i chuť. Půjčka mi dala křídla – doslova i do písmene.
Technické finesy: co bych bez ateliéru nikdy neobjevila
Když máte vlastní prostor, najednou zjistíte, že můžete experimentovat. Doma na kuchyňské lince bych nikdy nezkoušela techniku fusingu – dva kusy skla se spojí v peci a vznikne